Silver Rocket

Aby Wolf: Všichni poslouchali Guns N' Roses a mě bavila Gloria Estefan

Aby Wolf jsem poznal díky Desse, která jí vzala na svoje květnový turné. Už během něj přicházely nadšený reakce na krátkej sólovej set, kterým Aby koncerty začínala - ale to, co předvedla v Podniku, mě NAPROSTO odvařilo. Nádhernej hlas + muzika z jiný dimenze, všechno zároveň ale strašně přístupný a jednoduchý. Pak se naskytla šance udělat tady Aby pár koncertů (with a little help from my friends...) a výsledkem je krátký turné, před jehož startem si můžete přečíst následující rozhovor.

11. září - Plzeň (Papírna)
12. září - Písek (Cool v plotě)
13. září - Praha (Potrvá) w/Tanzverbot
15. září - Brno (Kabinet Múz) w/Aran Epochal
16. září - Kopřivnice (Mandala) w/Leto
17. září - Olomouc (Jazz Tibet Club) w/Leto
18. září - Košice (Tabačka) w/Leto
19. září - Trenčín (Kino Lúč) w/Leto, Longital
20. září - Slavičín (KamPak?)

Leonard Cohen v „Tower of Songs“ zpívá: „I was born like this, I had no choice, I was born with the gift of a golden voice.“ Kdy jsi zjistila, že ses narodila se „zlatým hlasem“?
Well, thank you very much. Jako malá jsem si zpívala, když máma odpoledne hrála na piano. Učila jsem se melodie a pak je třeba zpívala v jinejch harmoniích – od ucha, jak mi to přišlo zajímavý. S mámou jsme taky zpívaly, když jsme si pouštěly kazety v autě, vlastně jsme pořád zpívaly spolu... Až na střední škole jsem zjistila, že to je něco jako „dar“ – když jsem začala zpívat ve sboru, což bylo vlastně poprvé s někým mimo rodinu.

Takže až pak jsi začala s hlasem vědomě pracovat? Nebo je tvůj hlas takhle krásnej jen tak „od přírody“?
Again, thank you for the compliment! Řekla bych, že nějaký vlohy jsem asi měla vždycky, ale trvalo mi strašně dlouho, než jsem se naučila zpívat na pódiu s jinejma lidma. Umět podat hudbu tak, jak bych chtěla, vyžaduje mnohem víc než jen přirozenej talent – a já se vlastně pořád učím. Pořád se chci zlepšovat.

Jakej je vlastně tvůj hudební background? Zmínila jsi piano s mámou, to je moc hezký...
Vyrůstala jsem při poslechu popovejch a R&B hitů z Top 40 (Hall and Oates, Paula Abdul, Janet Jackson, Toni Braxton), pak spousta klasiky (Ravel, Debussy, Erik Satie) a klavírní hudby se zpěvem (George Winston, Manhattan Transfer). Přihoď k tomu ještě Kennyho Rogerse, Ziggyho Marleyho, Muppet Movie Soundtrack – a máš moje dětství.

Paráda! To nezní jako nějaká třeskutá alternativa...
První CD, který jsem si koupila, bylo „Hold Me, Thrill Me, Kiss Me“ od Glorie Estefan. Teď mi to připadá strašně vtipný: všichni kolem poslouchali Guns N' Roses a Aerosmith a mě bavily písničky Carole King v podání Glorie Estefan. No a taky Mariah Carey, Celine Dion, Annie Lennox... Jako malá holka jsem měla moc ráda „velký“ zpěvačky. A jako teenager Primus, Fiona Apple, Amon Tobin, Ani DiFranco, Björk... Björk je moje nejoblíbenější umělkyně všech dob.

Tohle všechno asi vysvětluje, že se tvoje sólový desky nedají moc jednoduše zařadit. Vybíráš si při spolupráci na muzice lidi ty sama, nebo ti spíš přicházejí nabídky?
Většinou mě ostatní muzikanti kontaktujou s prosbou, abych zpívala na jejich desce nebo na koncertech. Jsem ale radši, když se před tím aspoň trochu osobně poznáme. Pořád jsem hodně stydlivá, když jde o to oslovit někoho s nabídkou spolupráce.

Čímž se asi dostáváme k Desse – jak jste se potkaly a jak začala vaše spolupráce?
Seznámily jsme se asi před devíti lety na jedný „open mic“ akci v Minneapolis. Měla tam set s mluveným slovem a já jsem dělala vokální improvizaci. Pak jsme se znova potkaly a Dessa mi nabídla členství v pětičlenným ženským a cappella projektu Boy Sopranos. A od tý doby Dessu doprovázím skoro na každým jejím koncertu. Když se její kariéra před pár lety rozjela, začala jsem s ní i jezdit na turné.

Mezi váma dvěma je evidentně mnohem pevnější než jen hudební pouto, je to tak?
Určitě. Ale přestože jsme spolu už nějakej čas hrály, sblížily jsme se až při turné. Dessa hraje živě s kapelou, což jsou čtyři další talentovaný a úžasný lidi a muzikanti. Šest lidí se většinou rozdělí do dvou hotelovejch pokojů a s Dessou pak spíme na jedný posteli. No a když s někým sdílíš kromě postele ještě zubní pastu, vitamíny a šminky, tak si s ním přirozeně vytvoříš jistý pouto. Hrát koncert a pak si společně v opilosti čistit zuby před tím, než člověk padne do postele, je ideální začátek přátelství. Její první opravdu velký vystoupení v divadle bylo i moje, protože jsem tam s ní byla. Dessa hrála na křtu mýho prvního cédéčka a podporuje mě od tý doby stejně jako já jí. Chci, aby se jí dařilo, a vím, že to samý přeje i ona mně.

Dessa je součástí dost unikátní hip hopový komunity v Minneapolis – je v ní místo i pro tebe?
Tahle scéna je naprosto fascinující a inspirující. Miluju a obdivuju nasazení a teamwork těchhle lidí, kamarádství a vzájemnou podporu, a taky způsob, jak se chovají k fanouškům. Přesně tohohle bych jednou chtěla dosáhnout. Čistě hudebně se ale snažím o něco jinýho – ráda bych, aby moje muzika nabízela lidem trochu odlišnej prostor a zážitek.

Na podzimním výletu bude zase hrát Leto. Protože je znám dlouho a jsem nekritickej fanoušek, zajímal by mě tvůj pohled na Leto „zvenku“ – od někoho, kdo je trochu „cizinec“, jestli mi rozumíš.
Hrozně moc se na to těším! Na konci společnýho turné s Dessou letos v květnu jsem písničky Leto vůbec už nemohla dostat z hlavy. Je na nich něco ohromně upřímnýho a milýho, ale zároveň to má koule (High 5, Indoš!). Hudba Leto je spletitá a zároveň jednoduchá, komplexní i minimalistická. Opravdu si myslím, že jsou moc dobrý a těším se na novej materiál.

A co tvoje plány do budoucna?
Turné, dodělat čtvrtou desku – a znova na turné!