Silver Rocket

Daniel Higgs - Beyond & Between

O jeden z nejlepších koncertů, co jsem loni viděl, se postaral Daniel Higgs na zahrádce Café Hostelu v Českejch Budějovicích. Byl květen, teplo, lidí tak akorát, pohoda. Svatej dědek se pohodlně usadil se svým banjem a spustil. Klasika: deset minut nebylo jasný, jestli si jen tak brnká, nebo jestli už to je koncert. Jenže pak se zdánlivě bezcílný preludování začalo měnit v mohutnou melodii, která sice z hlavního proudu občas odbíhala sem a tam, ale která se nezadržitelně valila vpřed. A co se nestalo: v koruně stromu, pod kterým Higgs seděl a hrál, začal zpívat ptačí sbor. Na chvíli se zatáhlo. Pod Higgsovou židlí si něco nerušeně začala kutit krysa, která vylezla z díry ve stěně dvorku. Najednou to bylo úplně neuvěřitelný a bizarní představení. Když si Higgs tý vesele pobíhající krysy všimnul, přestal hrát a zvedl oči od banja. "Hele, taky tady vidíte tu krysu?" zeptal se nejistě publika. Když se mu dostalo souhlasný odpovědi, viditelně si oddechl: "Tak to je v pořádku. Už jsem se bál, že mám halucinace jenom já." Druhej den pak dlouze vyprávěl o ptácích a o tom, jak mezi sebou komunikujou, jak znějí v každý zemi jinak, a co si s nima povídá on sám.

Na tom loňským turné hrál Higgs věci, který se pak všechny ocitly na desce "Beyond & Between", nahraný ve Španělsku a vydaný na sympatickým španělským labelu La Castanya. Na koncertech byly jednotlivý skladby (nebo spíš motivy, protože u Higgse se o "skladbách" nebo "písničkách" moc mluvit nedá) zcela vydaný napospas momentální náladě a atmosféře pana mistra. Mohly trvat několik minut a vyrůst v hypnotickou mantru, nebo byly klidně utnutý i po několika taktech. Na desce ale tahle poloimprovizace dostala jasný hranice a melodie najednou vyvstaly v celý svý kráse. Důležitou roli na "Beyond & Between" má taky perkusionista Marc Clos, kterej poskytl Higgsovi pevnou půdu pod nohama: jeho rytmika se sice sklání před banjem, ale zároveň je pevným základem, na kterým album stojí. A kromě banja a Higgsova šamanskýho hlasu je tu najednou víc zvuků, dokonale dokreslujících náladu desky... různý cinkání, šustění, občas Clos pomůže dvojhlasem - fakt vzácně se doplňující souhra.

V diskografii svatýho dědka je pro mě "Beyond & Between" na jednom z prvních třech míst. Je tam všechno to, co dělá z Higgse tak výjimečnej úkaz a v podstatě nemilosdně radikálního "muzikanta" (haha), ale je to citlivě doplněný o ingredience, který člověka vedou za ruku skrz jednotlivý tracky - protože co si budeme povídat; udržet krok s proudem Higgsova vědomí, který nechává mluvit skrz svoje banjo, je někdy fakt náročný. Úplně vynikající album. Jestli se do Higgse chystáte proniknout, doporučuju začít právě "Beyond & Between".