THE BODY - dneska!
Bude to bolet a odstřelí nás to mimo. The Body už DNESKA! Kolega -HT- je s nima na turné a tohle je jeho charakteristika: "První věc, co mě napadne, je ta, že jsou obrovský fandové popový éry Fleetwood Mac. Jsou to taky úplně nejvřelejší lidí, příjemný a easy. Jinak takový stokilový čtyřicetiletý přerostlý děti: máj rádi videohry, komiksy a fast food a k tomu Deborda, klasický nerdi. Chip - zpěvák - neustále vymejšlí nějaký improvizovaný songy a fórky a tanečky a podobně." Zkrátka po všech stránkách podivuhodný těleso... Jsme ještě rozlámaný z Pontiak, ale těšíme se na večer!
Když jsem začal (pořád začínám) hrát na bicí, sledoval jsem různý tutorialy, jak na to. Jeden z nich ukazoval asi takovouhle etudu (sic!) 'Du Du tu tu Du Du tu tu'. Prostě 2× kopák 2× snare. A furt dokola. No a po pár letech se ke mně dostane Innocence. A tam hit Ghosts.
"Ano, opakuju se po Jakubovi - kterej to navíc TAK hezky napsal - ale nehodlám ustoupit. Volím taky Comecrudos Pt. III. Ví se o mně, že jsem příznivcem prázdný, otevřený muziky - a Comecrudos Pt. III, to je definice prázdný, otevřený muziky. Jen z prázdný, otevřený muziky může něco vyrůst - a že se teda v tomhle případě zadařilo; jen co je pravda... Prázdný bubny a nejprázdnější basa nastoupí na cestu, přidají se prázdný dechy, kytara se jen tak instinktivně potuluje okolo a hledá si vlastní pramínek... Pontiak se v tomhle tracku dostali opravdu až k samý podstatě. Člověk úplně cejtí, jak mu písek skřípe pod nohama. Jak stojí v otevřený krajině a dlouho, dloooouho ji pozoruje a vychutnává. Není kam spěchat, dneska ne. Závan větru, pomalý mraky. Vlastně se tady nic moc neděje, ale ty víš, že se naopak děje VŠECHNO." Takhle to slyší Aran. Co ty?
"Nejlepší track od Pontiak? Aestival z Maker. To vlnění na začátku zní jako když Ellen Meloy popisuje Mojave, “...in the desert there is everything and there is nothing…”. A pak ten geniálně minimalistickej riff s klidnym zpěvem, během kterýho se toho, vyjma poslední cca minuty, moc nestane, ale zároveň je v tom cejtit nějaká zpráva o vývoji lidskýho druhu a jeho vztahu k transcendentu. Maker celý je pro mě docela klíčová deska, ale tenhle song má dost odlišnou atmosféru než zbytek a vrací mě někam zpátky do dob kdy jsem trávila většinu času o prázdninách na velký bříze a četla si o pravěku." Myslíme, že -brm- to docela trefila...
"Neexistuje moje nejoblíbenější skladba Pontiak. Všecko to byla, je a vypadá to, že i nadále bude naprostá krása. Existuje však HYMNA Pontiak. Jmenuje se Laywayed a je z desky Maker z roku 2009. Tam je všechno." Jako vždycky stručnej a výstižnej Radim. Vidíš to jinak? Pošli nám to!
"Nejlepší track Pontiak podle mýho: Abych svý ženě vysvětlil, proč na tenhle koncert prostě MUSÍME dorazit, pustil jsem jí nejprv lstivě oplodňovák Wildfires z desky Innocence v předtuše, že na to zabere (taky jo). Ovšem nejlepší song je pochopitelně Expanding Sky z Echo Ono, protože zní, jako kdyby to vymyslel a zahrál Neil Young s Crazy Horse. Mívám i světlý chvilky, ale dost často se v mým vesmíru kvalita jakýkoliv hudby měří tím, JAK MOC to zní, jako kdyby to vymyslel a zahrál Neil Young s Crazy Horse. Je to pochopitelně dementní, ale takhle to prostě mám." Takhle to vidí Petr Kalaš a teď už snad i jeho lepší polovička! Máš svýho Pontiak favorita? Pošli nám pár vět!
"Pontiak jsou tři bráchové, což asi víte. Taky už mají na kontě pár let a pár desek, což asi víte taky. Pontiak jsou taky jeden z koníků ze stáje Thrill Jockey, po čímž si já osobně představuju psychedelický rock zaprášený starou garáží, ale to vůbec neznamená, že si to představuju dobře." Takhle vidí novou desku Pontiak na serveru Echoes. Recenzi čtěte 
"Na jejich turné v roce 2014 sme s něma s Kurac hráli dva koncerty (díky!!!) a jediné, co mě na tom sralo, bylo to, že nehráli tenhle song. Jako milovník rockových balad jsem z Wildfires totálně vpiči. Začátek s akustikou, zpěv, pak se přidá zbytek. No a refrén totální singalong, fakt, já poznám dobrý refrén a tohle je kurva dobrý refrén. Na Innocence je hodně mocných songů, asi všecky, ale tenhle z nich vystupuje totálně vysoko. Vidíš vole ty dálky a všecky ženský s kterýma bys Wildfires chtěl poslouchat? Já jo." My taky! Takhle to vidí Křínex. Máš svýho Pontiak favorita? Pošli nám pár vět!
"Momentálně Youth and Age z poslední desky. Zní to jako Pink Floyd. Jako Pink Floyd na pivu. Asi by to ocenily i normalizační český máničky v kalhotách do zvonu, v džískový vestě na holým těle a v kristuskách. Nevím, co kluci berou, ale posledni deska je dost psychedelie. Ale taková při zemi. Žádný velký vize, prostě pocit. Prostě Pink Floyd na pivu. 70. léta, pohoda, sluníčko, nevázaný alkoholismus a chlupatý sex ještě bez moderních pornografických manýr." Takhle zajímavě to vidí Sexy Bunny, jeho NEJ track si můžete poslechnout