Silver Rocket

The 101 očima Arana

„They´re just an ordinary band with an ordinary plan,“ zpívá Eric Richter ve skladbě „Ordinary“ na nový desce The 101. Míří tím Stojedničky na sebe? Je to dost možný. Nemá cenu předstírat, že v úterý bude na 007 hrát kapela, která zásadně změnila rock´n´rollovou historii nebo tak něco. Nečekejte ohromující dávku progresivity a originální postupy. Ne ne ne. Je léto, pivo na Sedmičce je správně vychlazený a The 101 je soundtrack k tomu všemu.



Tahle kapela nemusí nic dokazovat sobě ani nikomu jinýmu. Jejich zvuk si žije v malejch útulnejch domečkách, do kterejch přes záclonu kouká polední slunce. Jsou spokojený s tím, jak jim to hraje – a kdo by taky nebyl? Jak se totiž necháváte v poklidu unášet novou deskou „Numbers“, tak vás najednou na několika místech úplně povalí nějakej mocnej melodickej nápad nebo akordovej postup, z kterýho mrazí v zádech. Jako když jdete po ulici, po který chodíte každej den do práce. Každej den v tejdnu, po tý samý straně chodníku. Už znáte nazpaměť intervaly semaforů, tak bezmyšlenkovitě jdete jako už stokrát před tím... ale NAJEDNOU, z ničeho nic cejtíte život plynout úplně jinak. Hezky. Tlak a potíže se zdají vzdálený, jdete po tý samý straně chodníku, ale vaše nohy chladí říční proud a hlavu osvěžuje horskej vzduch. Melancholickej závan léta a jeho táboráků.



Někomu se to může zdát přeslazený. Jo, je to sladký. Je to jednoduchá, sladká, ale strašně upřímná muzika. V úterý 18. července nechci nic řešit, nechci se nechat zabít zvukem. Chci si dát pivo a poslouchat melodickej punk a kecat s kámošema a nechat se pozvat na pivo a dát si olivovou pizzu a koupit někomu pivo nebo panáka a dát se ještě jednu pizzu a poslouchat melodickej punk rock od tří sympatickejch chlápků a zpívat s nima pár textů, co jsem se naučil, a pak si koupit triko (jestli budou mít aspoň XL) nebo vinyl nebo aspoň placku a pak si dát ještě jedno pivo...

Nijak dobrodružnej večer, co? No jo, ale „they´re just an ordinary band with an ordinary plan...“