Silver Rocket

UNSANE: nový EP očima Dava a Adámka

ÚV SRR 25. 6. 2011

Dav: Hele, máme prej něco napsat o Unsane, první věc, co mi napadá -  já mám tyvole asi nějakou debilně utkvělou představu, že jsme se na Unsane snad poprvý potkali, a nebo minimálně jsem se začali pořádně bavit, myslim, že jsme si snad mezi sebou vyměnili i letáky na akci, o který jsme později zjistili, že na ní hrajeme spolu....

Adámek: Poprvý co si pamatuju byla Hysterical Party v Žandově, ale to si ty určitě nepamatuješ, si byl jak prase vole. Ale to s těma letákama je dost možný... Hele a nepokřtil tam náhodou taky Bugr Himaláje?

Dav: No jasně tyvole!!! To bylo v tom bordelu, Bugrr přistoupil a říká: „A jak se jmenuje tenhleten?“ a já na něj: „ No to je Nimai.“ A on na to „Jak voleee????“ „No Nimai“ „Jooooooooo HIMALÁJ – ten NEJVYŠŠÍ!!!“. Ty krávo, nojo vlastně, z toho jasně vyplývá, že Unsane jsou pro naší historii stejně důležitý jako třeba Milada. Velkej milník, no ale serem na historii, co řikáš na to nový EPko?

Adámek: Já akorát doufam že zas pošlou nějakou whisku. Minule bodla. Kurva ty nový fláky, nevim co na to říct. To je, jak kdyby chcanky zrály jako víno.

Dav: Hele tyvole, já už těmhle asociacím vůbec nerozumim, jaký chcanky, jaký víno ty vole? Tak mi aspoň řekni, jaký elementy tě na Unsane nejvíc dostávaj? Mě se třeba strašně líbí, že je to evidentně chlapská disciplnína, testosteronová záležitost jako byli třeba Hammerhead, ale není to ani chvíli stupidní, macho a debilní.. Víš co myslim, ne?

Adámek: Tyvole to sou dotazy. Mě dostává spíš ten Spencer, jak zní čím dál tím zoufalejc a smutnějc, jak úplně cejtíš že je všechno v prdeli když otevře hubu. Ta první věc kurva. Když sem slyšel poprvý Against the Grain, řek sem si „tady to končí“. A vono to tam asi začalo, to teď vypadá...

Dav: Jojo, naprostej souhlas, ten první flák je nádherná tryzna. Ale ještě, tyvole, jak dlouho ti třeba trvalo, nežs Unsane pochopil? Nemyslim tim, že si třeba poslouchal ty desky a znal ty songy, ale spíš myslim, žes jako pochopil tu kapelu. Pochopit kapelu pro mě znamená poznat jejich zvuk, o čem jsou ty lidi, poznat filosofii kapely... Mě to třeba u Unsane dlouho nedocházelo, možná mi to došlo až, když jsem teď naposledy viděl Spancera s Celan. Jsou to sice trochu jiný světy, ale paralely se najdou. Teď mi třeba přijde, že je všude mraky novejch kapel, který do světa křičí nějaký to svoje poselství, kluci vole bolestínský nebo co já vim, ale já jim to mám problém uvěřit, s Unsane to byl takovej nápor negace a tlaku hned od začátku, že jsem měl problém některý alba vůbec doposlouchat...

Adámek: Já nemůžu říct, že je chápu. Vnímam tu pudovou agresi někde dole a seru z ní maggi v kostkách, protože to snad nikdo jinej nemá, házim hlavou jak debil protože mě to k tomu nutí. Jakýkoliv mozkový funkce mi jedou někde daleko v pozadí, jestli vůbec... A ten Pigeon, to je taková esence zmaru, že skoro chápu ty lidi co v Americe jdou a vystřílej obchoďák. A co ty s těma novejma věcma?

Dav: Abych se přesně vyjářdřil, rozhodně si nenárokuju právo na to, že je chápu. Jenom mi jde o to zachytit ten vývoj: Když jsem Unsane začínal poslouchat před „naším“ prvním koncertem v Rock Café, byla to pro mě nestravitelná, jednotvárná zeď, šedivá jak ta nejhorší každodennost,  moc jsem tomu nerozumněl, vnímal jsem jeno tu hroznou salvu. Teď už, řekněme, aspoň tolik netápu. No ty nový věci jsou... Hele, prostě naprosto přesně zrcadlí to, o čem Unsane pro mě jsou, jsou prostě tak hluboký, že vůbec nevim, co teď o nich psát.

Adámek: Seš zas vole v prdeli.

Dav: Sem tyvole, to je z toho Majtyho, zakazuje mi emařiny.

Adámek: Hipík vole. Ale ta druhá věc tam, to jak kdyby vytáhli z kšiltovek nějakou zažranou špínu z roku 94. Já to nechápu, jak kapela, která měla na každym albu vždycky deset skoro stejnejch písniček, dokáže na starý kolena udělat něco takhle různorodýho. A eště k tomu sou snad čim dál lepší nebo co.

Dav: Lepší rozhodně! Mě se strašně moc líbí ten zvuk, kterej si navzdory tomu divnýmu trendu uchovali... Jinak riffy valí jak prase. První flák esence melancholie, tady by se ty kluci vole romantický,  uplakaný, zastrčený v koutě s kytarou a svýma zásadníma zprávama pro tento svět, měli učit. Druhej song klasická rolba. Kdysi někdo napsal, myslím, že to bylo o Esgmeq, že je to jak fotbálek plnej otevřenejch zlomenin. No upřímně řečeno - myslim, že nic tak nevystihuje právě to, co se děje v tomhle druhým fláku. A ten poslední je uplně klasickej Unsane trik, industiální mrdanice na osm minut. Máš tam zrezlý město, opuštěný chlapy co jsou nasraný na všechno kolem,  chápeš ne? Hele, nedávno jsem ve svejch dvacetičtyřech letech poprvý viděl Klub rváčů. Unsane jsou pro mě přesnej ekvivalent takovýho podzemního klub rváčů – nasraný, zlomený chlapy, co nemaj dávno, co ztratit a do toho jedou rozsekaný držky, košile, nátělníky, chlast a pouliční bitky. A teď ti přihraju – víš přece, jak vypadá Spencer, když řve, ne? Jak nějakej bojovej pes, co se připravuje na soupeře, pitbull co?

Adámek: Škoda, že se v těch vašich filmech nevyznám, mě to vždycky evokovalo sto let starý metro ráno na dvanáctku do továrny. Všude rachot a všechny a všechno nenávidíš... Ale s tim pitbullem máš asi pravdu, já se ho vždycky na těch koncertech trochu bál, takovej trochu živočich, šelma, nikdy nevíš kdy mu v tý zpocený palici rupne, vyleze a roztříská ti ten epochální telecaster o hlavu. Že to těch dvacet let furt drží je pro mě záhada. A mrdání beden v tý trojce, to je konec všeho, jenom škoda, že to nemá o deset minut víc, už vidim jak bych se tu svíjel na podlaze...

Dav: Jojo vole, máš pravdu, když člověk kouká na  tyhlety magory, tak si říká, jakej je sráč. Takže resumé: do naší metropole přijede nejlepší  a nejtvrdší kapela na světě, Spencer v neskutečný formě, navíc vypadá jak nějakej psychicky labilní esesák z Osvětimi, Dave Curren bude mít nejmocnější zvuk na base a Signorellii, jestli to nebude pořádně trestat, tak dá aspoň těm hulvátům dole pod podiem pár piv... Jak říkal strejda Bugrr: „NAPOJTE SE SVINĚ!!!“

Adámek: Na zdraví vole, vítám vás!