Silver Rocket

KEELHAUL (USA, HydraHead) + BRUCE LAMONT (USA, At A Loss) 15. května na 007

Torr 11. 5. 2011

Přesně si pamatuju, co psali lidi na fórum Silver Rocket den po koncertě Keelhaul. Na jednu stranu to bylo těch pár lidí, který tam byli. Všichni psali, jak to bylo neuvěřitelný, a že lidi jsou blbý, že tam nedorazili. Na druhou stranu byli lidi, který psali, že už je ty naše kecy o tom, jak jsme ZASE dělali EPOCHÁLNÍ kapelu, serou, že to říkáme vždycky. A je to tak, říkáme to skoro vždycky. Ale tentokrát to byl fakt… Vážně, nebo vážněji než normálně. Co se tam vlastně stalo?

Měl jsem od Keelhaul jenom jednu desku, žádný odborník na ně jsem nebyl, a pořád nejsem. Ale prostě na tý nahrávce, i když tam jsou nějaký sóla občas (sorry Ivane), je něco výjimečnýho. Chtěl jsem je vidět. Ale nevěděl jsem, co mě čeká. Ten večer byl normální, nic divného. Málo lidí, trochu jsme to čekali, ale ne TAK málo (asi 25 platících). První dojem z kapely byl, že oni jsou… jiný. Celkem velký, ošklivý chlapi, který sice vypadali strašidelně, ale ve skutečnosti byli hrozně milý. Nebo jinak: vypadali skutečně, a to bylo malinko strašidelný. Měli komplikace. Na cestě do Prahy zastavili na benzince a bubeník si dal řízek. Z toho dostal sračku jako kráva, a ještě k tomu blil. Pořád mi opakoval, že to byl špatný řízek. Měl jsem spoustukrát sračku ze špatného stravování na turné, ale z řízku? Nevim, ale asi to takhle bylo.

Každopádně mu bylo hrozně, hrozně zle. A vypadal hrozně zle. Nevěděli, jestli budou hrát, jestli to zvládá, ale přitom to bylo jasný, že věděli, že musejí. Nikdo z nás neměl odvahu jít do backstage a  trochu je… podpořit. Minuty utíkaly. Konečně vylezli na podium, ve 21.40 (víte, že na Sedmičce se končí ve 22.00, že jo). Stopoval jsem to (chvíli jsem nevěděl, jestli nebudeme muset vrátit vstupný), hráli 14 minut čistýho času, než se na to bubeník vysral (doslova), a strávil zbytek večera na hajzlu. Ale dámy a pánové, těch 14 minut, jak to mám vysvětlit? Nejjednodušší by bylo: ‘stál jsem s otevřenou pusou’, ‘koukal jsem jako blázen’, ‘makalo to jak hovado’, ale to bych se mohl rovnou přihlásit jako recenzent do Musicserveru. Těch čtrnáct minut si budu do konce života pamatovat tak, jak probíhala mezilidská komunikace mezi publikem. Zhruba to bylo tak, že každý (znali jsme se tam asi všichni) koukal na toho druhého, a ta neverbální komunikace byla jednotná: obočí směrem nahoru, mírně otevřená pusa (asi do třetiny) do tvaru ‘poloúsměv’, a pak vrtěli hlavou z leva do prava. Pinto. Töhötöm. Viktor. Každej beze slov říkal: ‘vidíš/slyšíš, co já vidim/slyšim?’ A  opakovaně. Protože to bylo opravdu silný.

Keelhaul je mocná, mocná kapela. Minulý týden, když jsem se chystal napsat tuhle pozvánku, jsem furt řešil, jestli nekecám, jestli opravdu to bylo tak dobrý. Neměl jsem náhodou pár piv navíc? Uvědomil jsem si, že ne, až včera. Potkal jsem starý kamarády z německý kapely Antikaroshi. ‘Kde jste hráli včera?’ ‘V Drážďanech.’ ‘Jaký to bylo?’ ‘Hráli jsme s Keelhaul.’ A pak? Ticho, a vrtěli hlavou z leva a do prava. Co na to říct?

Pamatuju si, jak jsme se bavili s Keelhaul po koncertě (kromě bubeníka, byl na záchodě), pořád jsem se jich ptal, jestli se někdy vrátí. Nevim, jestli jsem to někdy dělal, abych hned po koncertě prosil, aby se nějaká kapela vrátila. Pamatuju si, že jsem jim říkal, že lidi budou o tomto koncertě teda slyšet, že se o tom budou vyprávět legendy, a prostě příště to bude monstrózní. Nevim, co si o mně mysleli, ale vim, že jsem byl hodně naivní. Prostě kapely jako Keelhaul se docení, až když už dávno neexistují.

Keelhaul jsou pro mě trochu enigma. Základní fakta o  nich ani nevim, ani mě to moc nezajímá. Můžu vám ale říct, že slovo ‚keelhaul‘ je forma trestu, který se praktikoval hlavně v nizozemském vojenském námořnictvu zhruba před 500 lety. Námořník byl přivázán k  lanu, které protáhli pod lodí - na jednom boku ho hodili do vody a  protáhli na druhou stranu pod lodním kýlem, případně i po délce lodi, od zádi po příď. Jelikož lodní dno bylo obvykle potažené nánosem mořských živočichů, pokud byl odsouzenec protažen rychle, byly obvyklým následkem vážné řezné rány, ztráta končetin nebo dokonce i hlavy. Pokud byl dotyčný tažen pomalu, váha těla ho stáhla více pod hladinu a vyhnul se tak nebezpečným korýšům na dně lodi, ale tento způsob vedl často k jeho utopení. Zní ta jejich hudba takhle? Pro mě ne. Nevim, jak to popsat. Basák z Keelhaul říkal v jednom rozhovoru, že hrajou ‘post hardcore progressive acid rock’. Jeden recenzent napsal, že Keelhaul je ‘kapela, která ‚makes noise out of instinct rather than premeditation.’

Doporučil bych se na tyhle pokusy o popis vykašlat. Jestli je potřeba něco říct blíž, tak Keelhaul jsou z Clevelandu. Vydávají svý desky na Hydra Head. Nenosí žádný módní oblečení a nejspíš vypadají jako vaši fotři, kdyby byli masovými vrahy. Snažíme se na tento koncert udělat co nejnižší vstupný, jaký si můžeme dovolit, i když to nejspíš znamená provar, protože chceme, aby se všichni cítili, že si můžou dovolit jít na jejich koncert. Pokud skutečně nemáte prachy, napište mi email, zkusim vám půjčit. Chci, abyste viděli Keelhaul. Nebudu toho litovat.