Silver Rocket

Bečváry – Sendražice 4:1 (0:0)

ÚV SRR 13. 9. 2010

Bečváry – Sendražice 4:1 (0:0)
Branky: Vanta 2, Krákora, Urban
Sestava: Vokoun S. – Kubelka, Vanta, Urban, Pokrupa – Holler, Kuba, Donát, Varadi – Šíma, Krákora

V tejdnu sme se sešli ve středu a v pátek. Jednou čtyři, podruhý pět kusů. Ve středu s námi trénovaly dvě holčiny z fanklubu, takže fajn. Na tréninku nás bylo málo, ale dobrý na tom je to, že většina absentérů byla omluvená. A to je velikej posun.

V pátek se dokonce objevil i Standa Vokoun aka gólman! Přišel sice až po tréninku, ale tak sme tam zůstali a potrénovali indivindy a pak šel eště se žákama. Jedinej, kdo z toho nebyl uplně nadšenej, byl Tonda, kterej jak ve středu, tak v pátek tréninkově chytal. Těšil se do kasy, ale vysvětlil sem mu, že ve čtrnácti má na všechno mraky času, tak to teda vzal a s přehledem vodkopal levýho beka.

V neděli krásný počasí, na srazu skoro všichni. Jen Krůža nemoh, protože si v Praze vyjednával přestup, Kesy je nemocnej a Ivana Varadiho sem vzbudil telefonem hned napoprvý. Dorazil eště před začátkem. Idyla!

Sendražáci dorazili jen v deseti, takže sme měli jedinečnou příležitost získat tři bodiky. Hra se vyvíjela podle předpokladů. Jeden hráč v poli navíc byl znát, měli sme permanentní převahu. A když se jim hned zkraje další kluk zranil, bylo otázkou času, kdy se prosadíme.

Pohříchu se nám to povedlo až po pauze, když se nejaktivnější hráč utkání Lukáš Krákora – Kraky poněkolikátý dostal do vápna, poněkolikátý to zadrbal, ale meruna se k němu naštěstí odrazila zpátky a snadno to doklep do opuštěný klece. (Kraky je vůbec extra materiál. Je rychlej jako vítr, když proti němu hrajete, je to jako když honíte blechu. Má asi metr padesát pět, tajně kouří a prohání ženský. Správnej fotbalista.)

To už hosti hráli jen v devíti. A to měli eště štěstí, protože Vanťas jejich nejlepšího hráče dost nešetrně rozmáz vo betonek za postranní čarou. Onen plejer to ale ustál a po nedorozumění v naší obraně dokázal vyrovnat. Statečnej chlap!

Naše hochy to ale nedeprimovalo. Přiklonilo se k nám i to vrtkavý štěstíčko a Vanťas to ze dvaceti metrů poslal jeslema brankářovi na dva jedna. Pak už soupeř odpad. Měli sme spoustu šancí, ale ujaly se už jen dvě šupy z dálky. Nejdřív znova Vanťas na tři jedna, pak sečet a podtrh Urbik na čtyři jedna. Body sou doma…

A eště jedna pozitivní věc na tý krásný neděli. Na fočus se vyrazil mrknout Bělča. Možná si ho pamatujete, na jaře s náma jezdil na zápasy, vobčas i hrál. Vo prázdninách měl kurva blbou nehodu, když ho jeden kámoš trefil vzduchovkou z bezprostřední blízkosti do hlavy. Teď se z toho dostává. Zatím teda přijel na vozejku, ale mluvil sem s nim a prej hned jak to rozchodí, začne s námi trénovat. To je dobrý, ne?