Silver Rocket

SRSS očima Arana

Aran 12. 8. 2010

Jak začít další zprávy ze života sekty? Pojďme rovnou k věci – po turné Žlutýho autobusu bylo tohle možná nejdůležitější SRSS. Zkusím to vzít tak nějak popořadě...

1. Obličeje. Mrzelo mě, že jsem tam neviděl ty, který bych čekal. A nadchlo mě, že jsem tam viděl ty, který jsem nečekal. Ale hlavně: uvědomil jsem si, jak je skvělý, že obličeje, který jsem těch x let viděl na SRSS v publiku, byly najednou „na pódiu“ a hrály fantastickou muziku (moc z kapel jsem sice kvůli povinnostem u pípy neviděl, ale za všechny dám okamžitě ruku do ohně). Pro mě byl tohle fakt velkej hold lidem, na který není třeba tolik vidět, ale který si tu podporu zasloužej stokrát víc než „mediálně zajímavý“ jména celý slavný nezávislý scény. A povedlo se to, s čímž souvisí bod č. 2.

2. Jak píšu, dostal jsem na starosti pivo, takže jsme s Radimem dohlíželi na to, aby měl každej dost pipa na papání. Párkrát se sice nějaká ta fronta udělala (tomu se nejde vyhnout, sorry), ale jinak jsem přesvědčenej o tom, že si moc lidí nemůže stěžovat na to, že by trpěli nedostatkem moku vítězů. Takže - viděl jsem asi 3 minuty z Transwaggon a 8 minut z Calvera. Když jsem ale vešel do místnosti, kde právě hráli Transwaggon, myslel jsem si, že jsem se ocitnul na fotce z bookletu nějaký dischordovský desky. Bylo to strašně silný. Kapela NAPROSTO vládla (viděl jsem dlouhou „rovnou“ pasáž, která zněla jako Tar nebo jako Haymarket Riot a klukům to fakt strašně makalo!!!) a všechno to pozorovalo nejlepší publikum na světě – soustředěný, chápavý, ale ne studený. Záviděl jsem Transwaggon (hehe), že si to nemůžu střihnout s nima, přiznám se. Bylo to VELKÝ – pro mě úplný zhmotnění ideálního koncertu, kde jsou všichni kvůli společný věci. No a pak jsem viděl závěr setu Calvera – hodně se mi líbí, co Michal dělá a jak to dělá. A zase: atmosféra v místnosti byla úplně mimořádná (a to jsem měl v tý době v sobě jen jedno pivo, který jsem navíc vypil ve čtyři odpoledne – u pípy si člověk nemůže dovolit bejt zmaštěnej), lidi POSLOUCHALI a nechali to na sebe působit... Boží. Můj obdiv mají zvukaři všech tří stejdží (Yoz, Bonus, Pe.klo) a taky kapely, který hrály přesně tak, jak se domluvilo.

3. Žádná rivalita mezi kapelama. Jasně, tohle je dost „nezměřitelná“ položka (zatímco ty ostatní jsou exaktně doložený, hehe...), ale tak to vnímám. První kapela nebyla nasraná na tu, co hrála poslední a všichni měli dobrej pocit z toho, když to těm ostatním dobře hrálo. To není úplně běžný – každej muzikant je přece jen tak trochu egoista a narcis a srovnává svůj zvuk s tím, na co přišli ostatní...

4. Příjemně ožralý lidi. Čím jsem starší, tím jsem alergičtější na hloupě ožralý pablby. Vylejou pivo na desky, stojej jak kokoti v tý nejužší uličce, kudy člověk tahá aparát, znáte to. No, řeknu vám pravdu – byl jsem u baru připravenej na nejhorší a obrnil jsem se svojí pověstnou svatou trpělivostí („startovací blázon“). Jenže to bylo v úplným klidu – a nebylo to tím, že by toho lidi málo vypili: padlo devět sudů a všechen tvrdej chlast z Torrova baru. Ale všichni byli tak nějak štastně a „chytře“ vožralý, žádnej problém, žádný násilí, žádný velký excesy... Jeden chlapík se sice před barem svlíknul do naha, chvíli si žmoulal péro a pak se vychcal přímo na podlahu, ale v tu chvíli jsem to vnímal spíš jako takový nějaký „vyjádření jeho názoru na tuhle situaci“ (CHA!) než jako známku totální zduněnosti.

5. Dobrý kapely. Tohle nebyla žádná „cena útěchy“ pro nějaký zoufalý blbce. Všechny ty kapely jsou minimálně velmi dobrý, spíš ale DOBRÝ JAKO PRASE. Když poslouchám mladý kluky jako Or nebo Transwaggon, říkám si, jak rychle urazili cestu, kterou jsme třeba s Gnu šli dost dlouho. Baví mě bejt fanoušek těchhle kapel. A co je nejlepší: neuvidíte je v žádný fotogalerii na hudebních serverech, neobjeví se v žádným slavným časopise... Nejsou VŮBEC cool, zpívají česky a existujou a operujou v poměrech lokální scény. Není na nich pro mediální mainstream NIC zajímavýho. Mají ale jasnej postoj a hrajou skvělou muziku - mě to úplně stačí. Díky za inspiraci všem kapelám z letošní SRSS a díky všem, kdo tam dorazili!