Silver Rocket

Black Elk očima Joba

ÚV SRR 2. 12. 2009

Jasně. Poslední deska Always a Six, Never a Nine míří na naše hlavy jako přátelskej záhlavek spiklencům hlukový slasti. Kdyby to tak nebylo, tak ani Töhötöm, ani Aran nepouštěj ven svý posluchačský poselství. Pohled na debut z roku 2006 je teda logickej chybějící krok...

Přirovnávat tuhle houževnatou partu k The Jesus Lizard je to nejhorší, co můžete udělat. Smrskne se vám na plagiátory, v lepším případě na uctívače, což je totální blbost. Bejt s neustávající intenzitou přirovnávanej k kapele snů, přepínám do režimu NEUSTÁLÁ NASRANOST (a ne, že by tenhle signál na AASNAN nezazněl!). Zkrátka podobná hovadina, jako kdybyste chtěli superparádní bábu sbalit na přirovnání k Beyoncé a nutili jí k tomu korálky. Zestručnim to: Reakce na Black Elk jsou přehnaný. Osobně si myslím, že celkem zbytečně. Jde o technicky hrající pankáče, který se při živejch setech viděj v metalovejch ohozech a nejradši by to mydlili celej rok po boku Made Out Of Babies. Klíč k tomu je jejich první deska.

Vysvětlení pár větama:

1. Málokterá kapela má tak šílenej zpětnej chod rytmiky jako tyhle čtyři pošuci z Portlandu. Tohle vám docvakne už po pár minutách debutu.

2. Patřej mezi maniakální vyznavače střetu velkejch a drtivejch nápadů – jako skvělej příklad berte My Lil a Cuddles. Jestli vás doteď polejval pot ze škatule crossover, projeďte si cyklus znova. Demolition derby na kosmický úrovni. Nemocnej vokál, končetiny lítaj buhvíkde po pódiu a vy se jen tlemíte, jak k týhle nepravděpodobnosti mohlo dojít.

3. Když se zamyslíte, kolik kapel dokázalo překonat ikonický jména Black Sabbath, Mötorhead, Iron Maiden nebo AC/DC, pak vám jich moc v hlavě nevytane. Proč taky, když svýho času nedokázali stín kultu překročit ani takový jména jako Rye Coalition nebo Darkest Hour. Black Elk ale svejma sekerama utnuli památnej flák jménem When I'm a Ghost a navrch posílaj rakvičku Dylen Klebold (lepší název pro song momentálně neznám). Vládnou.

4. Skvělý finále je pak klenutá bezkudrlinková věc Who Knew? Před takovym masivem spadává nejenom čelist, ale kolikrát i kalhoty. Sedm minut dýlky? Žádnej problém. Ukousnete si s nima řádný sousto, ale nakonec ho rozdrtíte jak cucavý céčko a spolknete.

Pokud ještě v týhle chvíli panujou pochybnosti, pak si přečtěte, co všechno sved' indiánskej náčelník stejnýho jména, kterej se nejdřív s bílejma přistěhovalcema nesral a pak se paradoxně kodrcal po světě pod cirkusovym šapitó Buffalo Billa. Ve středu tady budou Black Elk poprvý, nebuďte cizincema ve vlastním městě a doražte. A když ne kvůli hudbě, tak aspoň kvůli jejich sexistickýmu vysvědčení, heh!

~Job~