Silver Rocket

Enablers očima Sklepmistra

O existenci Enablers jsem se poprvé dozvěděl zhruba před rokem. V době kdy uskupení kolem dlouholetého žurnalisty a básníka Peta Simonelliho mělo za sebou již dvě desky na Neurot Recordings. Slyšel jsem pár songů a dočasně je zavrhl. Když letos vydali Tundru na Exile On Mainstream konečně mi došlo, že vzhlížet k této kapele s respektem je vhodnější než se bránit a nedat jim šanci proniknout někam dál.

První poslech(y) se rovnaly téměř prázdným dojmům. Pak to ale přišlo. Skoro uprostřed noci, prázdný ulice, příjemný přítmí. Přesně ta doba, kdy jsou Simonelliho slova nejvíc naléhavá. Skromný bicí, uklidňující tóny kytar a do toho ty příběhy. Každej člověk má aspoň jeden příběh. A to je přesně to, na čem Enablers stojí. By 5:30 it's a coffee and a cigarete / traffic soughing by in a light but ceaseless rain / to the west house lights bristle through a gathering mist on the hill / and a junky appears at my side. Každá z těch deseti věcí v sobě má něco velmi osobního. Něco dík čemuž celá deska působí celistvým dojmem. Absence opakujících se refrénů, intenzivní požitky i okamžiky, kdy pouhý vybrnkávání přechází do potemnělé zvukové plochy. Přirovnání ke Slint či Oxbow je na místě. A aby té parády nebylo málo desku uzavírá cover Four Women od jazzové zpěvačky (občanskoprávní aktivistky) Niny Simone. I 'll Kill the First Mother I See / Cos My Life Has Been Too Rough / Im Awfully Bitter These Days / Because My Parents Were Slaves / What Do They Call Me / My Name Is Peaches.

Pozornost si ale jistě zaslouží i The Antikaroshi, kteří dnešní večer otevřou. Před nedávnem vydali rovněž na Exile On Mainstream svůj debut Crushed Neocons, na kterém jejich post-rock potkává střípky math rocku. Překvapení z Německa.

www.youtube.com/watch?v=m1…

Sklepmistr