Koncerty Silver Rocket |
---|
10. 12. Praha - Potrvá: Arrrgo (ES) · Lyssa |
14. 12. Praha - 007 Strahov: Benefiční koncert Silver Rocket pro Klub 007 · Planety · Laundered Syrup · Red Torch |
25. 4. Praha - Meet Factory: Karate (USA) |
15. 11. Praha - Meet Factory: New Model Army (UK) |
Aktuální články |
---|
Novinky: 22. 11. Benefiční večer pro Klub 007 v sobotu 14. prosince |
Inkvizice: 31. 5. Dominik Duka |
Nejchytřejší kecy: 30. 4. The Conformists: Ameriku žijí tak minimálně, jak jen jde |
Na tu chvíli nikdy nezapomenu. Bylo 27. ledna 2010 večer a já stál vedle svý ženy spolu s další zhruba stovkou bláznů ve starý konírně na Točníku. Tichá, temná krajina pod hradem byla zasypaná sněhem, venku bylo hluboko pod nulou a na malým pódiu se právě chystal hrát Scott Kelly. „Hello... appreciate all of you guys... comin´out on a cold night, walking through the snow to come and do this very special thing...“ Zdálo se mi, že na konci věty se Scottovi trochu zatřásl hlas: i on si moc dobře uvědomoval, jak výjimečná a naprosto NEOPAKOVATELNÁ chvíle to je. A pak zazněly první tóny „The Forgiven Ghost In Me,“ což byla v tý době zbrusu nová skladba, kterou před tím nikdo z lidí v konírně neslyšel: „Leave my body to the sea...“
Zaklonil jsem hlavu, temná klenba nade mnou se zamlžila a já měl najednou v očích slzy – nevím proč. Celý to bylo strašně silný. Video z toho začátku je ve fantastický kvalitě na YouTube a čas od času si ho pouštím, těch pár hypnotickejch tónů je úžasnejch. „The Forgiven Ghost In Me“ nakonec vyšla až ve druhý polovině roku 2012 na LP, který nese stejný jméno. A je to skvělá deska.
Psal jsem to už TADY v recenzi na Neurosis, ale přiznám to znova: sólovky Kellyho a Von Tilla mi po jistý přestávce znova otevřely dveře k týhle kapele. A i na „The Forgiven Ghost In Me“ je poznat, jak provázaná je tvorba trojúhelníku Kelly – Von Till – Neurosis. Stará známá „Neurosis note“ rezonuje na všech deskách všech zúčastněnejch, jen je někdy naplněná akustickou ozvěnou, jindy elektrickým rachotem. A prázdný místa ve skladbách Scotta Kellyho, kde muzika v naprostým tichu burácí největší silou, jsou nejpůsobivější. Oproti „The Wake“ je na „The Forgiven Ghost In Me“ přece jen o něco bohatší instrumentace, ale akustická strohost je pořád hlavním poznávacím znamením.
Nedovedu ani přesně vysvětlit, proč na mě skladby Scotta Kellyho působí tak mocně. Je v nich ale uvěřitelnost, pokora a syrovost, kterou umí v hudbě zachytit jen pár lidí. Torr neboli Unkilled Worker jednou (celý čti TADY) napsal: „Scott Kelly ti nechce nic prodat a nechce mluvit o sobě. Chce s tebou strávit chvíli a společně něco zažít přes hudbu. A to, co ti Scott Kelly sděluje jen svou přítomností, neumí nikdo jiný.“ Naprosto přesný.