Silver Rocket

Dead Western - Suckle At The Supple Teats Of Time

Poslední dobou už moc nesleduju, co novýho vychází. Zjišťuju, že daleko podstatnější než mít přehled, je čistě osobní posluchačská zkušenost. K čemu se na eBayi honit za „kultovníma deskama“, když můžete z jednotlivejch elpíček skládat vlastní osobnost. Přesně takovou deskou, kterou jakoby napsali pro mě (nebo i kohokoli jinýho), je i „Suckle at the Supple Teats of Time“. Ještě než se hudební tisk rozhodne, jestli Troy Daniel Collins aka Troy Mighty aka Dead Western (ano, nejen borci z Rakety maj třiprdele přezdívek) skončí v jednom pytli s vousatými muži s kytarou, nebo v zapomenutém šupleti  s podivíny typu Daniel Higgs a Robert A. Lowe (taky vousatý), může si každej svobodně pomyslet, co pro něj tahle deska znamená. Není nutný z toho dělat atrakci. Není to nějak extra divný a nemožný připodobnit k čemukoli, co jste kdy slyšeli. Vlastně by to mohl být i normální folk, kdyby tam nebylo pár zvuků, které tak skvěle navozují náladu starého pustého domu někde v horách, a Troyův podivný hlas. Je to jeden z těch, který zaznívá z té temnější strany světa. Možná se to nezdá při „Not Really Here at All“, ale při „The Mockery“ se už husí kůže dostaví zcela spolehlivě. K tomu všemu se přidává i zvláštní nálada, která je ve vzduchu kdekoli, kde se objeví svatej blázen Higgsova naturelu, kterej už dávno přestal řešit „tenhle svět“.

Dál už to všichni znáte: procházky zimní krajinou, promoklým lesem, nebo uspěchaný dny ve městě, kdy jste nezažili nic, co by stálo za zmínku, krom poslechu svý oblíbený desky. K tomu pár hesel z Troyových textů, které představují spíš fond základních lidskejch otázek, ale zároveň přesně víte, že si svět, tak jak ho vidí Troy, nespletete s žádným jiným.

Dead Western hraje 18. května na 007 spolu s Aran Epochal.