Silver Rocket

GvsB - "Cruise Yourself" očima Töhötöma

Vtipná věc na úvod: já jsem NIKDY neviděl GvsB hrát na pódiu. Prostě nikdy. Nevím přesně, kolikrát tu už byli, ale mně to prostě nikdy nevyšlo. Shodou náhod jsem pokaždý byl v nějaký jiný zemi. Jejich poslední koncert si vybavuju nejlíp: byl jsem snad úplně nejdál od domova, jak to šlo, seděli jsme v takovým podivným tropickým sportbaru a naprosto absurdně jsme sledovali, jak Slavie nepostoupila do Ligy mistrů. Já si jen počítal časovej posun a přemejšlel, jaký to asi v Praze v tu chvíli je. Takže i proto se na čtvrtek těším nejvíc na světě. Zasloužim si to totiž – za ty snad tisíce poslechů jejich desek, a speciálně za nekonečný přehrávání kazety s Cruise Yourself (na straně B byli, jen pro pořádek, God Bullies a War on Everybody).



Nebudu se rozepisovat o muzice, všechno důležitý už bylo nebo bude řečený. Mám to s touhle deskou dost podobný jako Aran s Venus Luxure No. 1: s železnou pravidelností se dostavující mrazení na mnoha místech. Stačí úplnej začátek, začínaj bicí, pak ten super riff, is everybody tucked-in? Geniální. Cruise Your New Baby Fly Self, geniální. O Kill the Sexplayer škoda slov. To je jeden ze songů, na kterým se kuly základy Silver Rocket, na tom trvám. (I) don’t got a place: další spolehlivý mravenčení v zádech. A takhle můžeme jet kus po kuse. Ale na srdci mám něco trochu jinýho.

GvsB v sobě maj něco, co je neopakovatelný a pro mě obtížně popsatelný, přesto zásadní. Mám na mysli takovou tu neodolatelnou blazeovanost, frajerství, nadhled, trochu zkaženost, nebál bych se snad ani slov dekadentní zvrhlost. Na tuhle kapelu musej letět ženský úplně neskutečně. Já kdybych neměl svoje tradiční zábrany a byl holka, jdu do nich hned. Takhle zbejvá jen čirá závist. Možná to neodpovídá skutečnosti, ale to není podstatný. Chápete co myslím? Ne úplně? Tak znova.



Charakteristickej je můj první osobní kontakt se Scottem: bylo to před prvním koncertem Paramount Styles, kapela měla velký zpoždění, Sedmička už byla plná lidí a všichni jsme nervózně čekali, co bude. Pak přijeli, já zrovna posedával u toho stolečku nahoře a klábosil s Martinem z Gnu (další největší fanoušek GvsB všech dob). Najednou se rozlítnou dveře, dovnitř vleze pan McCloud, menší, než jsem čekal, v takovým sáčku, rozhlídne se kolem sebe a řekne jenom: „ALL RIGHT!“. Významnej je ten "nonšalantní" tón, jak to řekne, identickej můžete slyšet třeba hned na začátku Kill the Sexplayer v čase 0:12. Jen jsme na sebe s Martinem koukli a bylo jasný, že oba myslíme na to samý. Když jsme pak osaměli, Martin pak už jen (s tou správnou dikcí) mumlal „chicago, hollywood, champagne, hollywood, champagne“. Chápete co myslím? Je to jasnější? Ne úplně? Tak naposledy.



Podívejte se na obal Cruise Yourself. Přiznávám, že jsem si uvědomil až po hodně dlouhý době, co na něm vlastně je. Aspoň já tam vidím tohle: shora vyfocenou sklenici s martini, kde na dně leží férová oliva s papričkou a tak podivně se odráží na stěně tý sklenice. Chápete co myslím? Martini s olivou, žádný zvětralý pivo. Já mám rád pivní kulturu, klidně zvětralou, protože do ní patřím. Ale stejně tak si dám občas rád martini s olivou. A je to krásný a nezapomenutelný. Stejně jako to bude ve čtvrtek.

Nineties vs. Eighties + Tropics Of Scorpio očima Joba: www.silver-rocket.org/nejk…
Venus Luxury No. 1 očima Arana: www.silver-rocket.org/nejk…