Silver Rocket

Aranovo Tipy

V polovině letošního dubna odehráli New Model Army dva koncerty v londýnský kapli Round Chapel - podle fotek útulný místo s evidentně krásnou akustikou. Kapela hrála uprostřed toho prostoru na malým pódiu na menší aparát. Lidi, co přišli (na každej večer pár stovek), dostali texty k songům - a zpívali s kapelou. Vyšlo z toho 3CD "Night Of A Thousand Voices", z kterýho běhá mráz po zádech... V mixu je kapela a Justinův hlas jen tak nějak nezbytně; celý to jinak fakt táhne ten fanouškovskej sbor a člověk má pocit, že tam je někde na ochozu a zpívá taky. Je mimořádný, jak New Model Army dovedou i po třiceti letech objevovat sebe sami v novejch souvislostech a vymejšlet podobný věci. Tohle je pro mě folková hudba v tom nejčistším slova smyslu: někde se sejít a společně zpívat. Moc a moc tuhle nahrávku doporučuju.
Aran uv@silver-rocket.org 28. 12. 2018, 15:22
Dovoluju si vám takhle na startu víkendu doporučit desku „Arteria Verite“, pod kterou jsou podepsaný Sims, chicagský duo Air Credits (jejich skvělý album „Broadcasted“ z roku 2016 si můžete zadara stáhnout tady: https://aircredits.bandca…) a producent Icetep, kterej zářil na poslední Simsově sólovce „More Than Ever“.

Jestli vás sere „alternativní rap“ jako celek, buďte klidný – tohle se zvukově vymyká cca pětadevadesáti procentům produkce z tohohle ranku: je to hudba budoucnosti, jak si jí asi představovali v roce 1985. Album zcela bez současnejch hranic. Producent Steve Reidell z Air Credits prokazoval už na předchozích nahrávkách sympatickou náklonnost ke sladkýmu zvuku 80´s kláves – a tady se teda už vůbec nedržel zpátky. Kdyby cestovatel v čase pustil „Raising Helvetica“ na diskotéce na lyžáku v roce 1989 hned po „Voyage Voyage“, nikdo nebude protestovat a všichni se budeme na parketu zmítat dál. „Arteria Verite“ zní jako tajný a zakázaný album Alphaville, který nahráli na acidu těsně po „Big In Japan“ – a věřte mi, že o deskách Alphaville leccos vím...

Dystopická budoucnost Air Credits (nebudu vám prozrazovat koncept alba, převzatej z celkový prezentace Air Credits – je to ale fakt supr, schválně se do toho ponořte sami) je rezavá a kompletně „madmaxovská“. Šmelíte kredity za vzduch a vodu a kradete a rapujete – a do toho se z větracích šachet valí masivní zvuk synťáků. Viděli jste „Dunu“ od Davida Lynche? Nikdo to moc necení, ale pro mě je to kult. Celá ta napůl srandovní výprava, nad kterou beztak dohlížel duch Karla Zemana, je vlastně totálně působivá. Kdo si troufá tvrdit, že technokratická budoucnost bude jen ostrá a čistá jako skalpel? A kdo si vůbec troufá tvrdit, že to je budoucnost?

Zvláštní pozornost pak doporučuju stočit k cestě, kterou od „Bad Time Zoo“ ušel Sims. Neuvěřitelný. Ať už se bavím s kýmkoliv z US, kdo je tu na turné, tak všichni mluví o Simsovi jako o totálním vizionáři a nejlepším rapperovi dneška. Nebo zítřka?
Celá deska tady: https://sims.bandcamp.com…
Aran uv@silver-rocket.org 5. 10. 2018, 17:54
Neděste se, tohle je jen můj pokus dostat blíž ke světlu muziku, která je v ústraní, a s kterou se prostě chci podělit. Už dlouho na internetu postrádám debaty (i hádky) o hudbě, o nový hudbě – plus přísun informací v domácích médiích dlouhodobě shrnuje tenhle nesmrtelnej text od The Smiths: „Burn down the disco, hang the blessed DJ, because the music that they constantly play – IT SAYS NOTHING TO ME ABOUT MY LIFE.“

Můj první tip je kvarteto z Dublinu, který si říká Lankum (jmenovali se Lynched, protože kapelu založili bratři Ian a Daragh Lynchové, nicméně výraz „lynched“ pro ně v současný vypjatý době získal neúnosně negativní konotace, proto přišlo přejmenování). Všiml jsem si jich cca před rokem, když s nima v Irsku hrál Andy The Doorbum – líbilo se mi slovo „Lankum“ a tak nějak automaticky jsem cejtil, že kdo se postará o Andyho, tak je vlastně automaticky můj člověk; čili jsem se začal pídit. Tohle jsou výsledky mýho výzkumu: Lankum vycházejí 100% z tradic irský lidový hudby, což může leckoho otrávit, nicméně jejich přístup k tomu je tak pokornej a „dřevní“, až to získává zcela novou kvalitu. Tradicionály v jejich podání mají lehce „lungfish music“ nádech (víte moc dobře, co to znamená) a monotónní ponor celý kapely může připomínat třeba Timber Rattle – a navíc si člověk po chvíli naplno uvědomí, jak je ten nejúspornější minimalismus lidovkám vlastně blízkej. V tomhle krásným videu hrajou dva členové Lankum zpomalenou baladu „Hares On The Mountain“ a já v tom neomylně rozpoznávám ozvěny všech věků, kterejma tenhle song prošel: https://www.youtube.com/w…

Letos v lednu hráli Lankum v Dublinu na 60. narozeninách Shanea MacGowana (sic!!!) a připravili si k tomu svojí verzi „The Old Man Drag“ od Pogues, která v jejich podání naprosto ztratila ten lehce žoviální / ožralej nádech a stala se z ní temná mantra se spoustou spodních proudů:
https://www.youtube.com/w…

Osobně nikoho z Lankum neznám, ale podle videí to jsou normální pankáči, žádný umělci. V něčem (v čistý radosti ze společně prožitý hudby? Zní to samozřejmě strašně blbě, ale je to tak) mi připomínají domácí Severní nástupiště, ale výsledek je smutnější, sychravější a nasáklej deštěm. Loni vydali desku „Between The Earth And Sky“ na Rough Trade a podle koncertů musí bejt tahle kapela velkej zážitek: https://www.youtube.com/w…
Aran uv@silver-rocket.org 7. 9. 2018, 17:23