Silver Rocket

A Storm Of Light 12. září na 007

A STORM OF LIGHT (USA, Neurot Records)
GOSPEL OF THE FUTURE
Pátek 12. září
Klub 007 Strahov, Praha

A Storm of Light sleduju už dlouho, přesněji od odchodu Joshe Grahama z Red Sparowes. Na mySpace jeho nového projektu tehdy visela jediná skladba: Mass (unmastered). Chodila jsem tam každý den pětkrát a trpělivě čekala, kdy tam bude něco víc. Něco, cokoliv. Ale pořád tam nic nebylo, tak jsem tuhletu jedinou věc slyšela asi milionkrát. A už tehdy mi bylo jasné, kam to povede. Začátkem jara se na stránkách Brooklyn Vegan objevil rozhovor s Joshem a věci se daly do pohybu. Pár nedosažitelných koncertů, debut (velmi pravděpodobně moje deska roku) And We Wept the Black Ocean Within a turné po Evropě. Nejdřív s Neurosis, pak sólo. Původně to měli dělat kuci ze Silver Rocket, jenže jim do toho přijeli ještě Melvins a Bigbiz a Glorytellers a Qui a Torche a Pelican a tak mi jednou Aran napsal, jestli ten koncert A Storm of Light nechci udělat já. Tak jsem tady.

Taky si pamatuju, jak jsem si pro ně představovala větší klub, než je 007. "Budou mít obrovský, nádherný projekce, to nemůže bejt na Sedmě. Tyvole tahle kapela je velká jako Neurosis, rozumíš jako," vysvětlovala jsem, načež se Epochal zatvářil, že rozumí nejvejš tak napůl. Asi by byl býval i něco vtipného řekl, ale to už jsem byla pryč. O klubu mě pak ujistil sám Josh; chtějí hrát na Sedmičce. No... tak teda jo.

V pondělí 18. srpna jsme s kamarádem jeli do Lipska na Neurosis, beehoover a Storm of Light. Hráli v pěkným klubu UT Connewitz a měli samozřejmě OBROVSKÝ NÁDHERNÝ PROJEKCE. Bylo mi to trochu líto: na Sedmičce to takhle asi vypadat nebude. Ale když pak začali hrát? Obrázky pěkný, ale čert je vem. Ten koncert byl totiž totální peklo. Jazykem jejich desky: s první notou se za váma zavře hladina. Není to zrovna dobrovolné sportovní potápění, takže se nestihnete ani nadechnout a pak už jenom cítíte, jak vás drtí sevření vody. Nevím, jak dlouho takhle člověk vydrží pod vodou, minutu, dvě? Koncert Storm of Light trvá asi hodinu. V tom klubu bylo plno, absolutně nedýchatelno a vedro. Bylo to tak nahlas, že jste každou vteřinou čekali krev z uší a z nosu. A nejlepší na tom bylo, že nikdo neodešel; každý jenom fascinovaně zíral. Někam do prázdna, ona totiž kapela s tím vším dokonale splynou. Signorelli je váš tlukot srdce, Seita je nekonečno obrovských vln, Grahamův vokál je jako zlověstné dunění oceánu a ozvěn blížícího se dna. Aran tady v Nejkecech napsal, že ta deska "není příjemný poslouchání". Znásobte ten nejsilnější pocit, co vám přinese, pětkrát. A stejně se tomu nepřiblížíte.



Málo kapel mám ještě výš než Neurosis, ale po Storm of Light to byly... takový PÍSNIČKY. Stones from the Sky bylo úplný tititi ninini. Vím, že teď je to pořád s něčím. Jezdí sem milion kapel a 990 tisíc zahraje fakt dobrej koncert, a ještě když máte odvahu sypat prachy do výletů po Evropě, zažijete fakt spoustu krásnejch věcí. Ale tohle prostě neumí každej, takhle dokonale vtáhnout a vyrejt ten zážitek rovnou do kostí. Jsem strašně ráda, že u nás A Storm of Light budou hrát, a jsem si jistá, že to samý, co předvedli v Lipsku, dokážou i na Sedmičce. "Jako chapadlo chobotnice, a který pořád zesiluje stisk..." To je tak přesný!

Apačka

Fotky jsou z Brutal Assaultu od Mizukiho