Silver Rocket

Děti deště očima Töhötöma

Máme tu ožehavý téma: Děti deště. Myslim, že není potřeba nějak složitě vysvětlovat, že je to super kapela. Nedávno jsem slyšel jednu věc z jejich desky v rádiu, a napadlo mě, že i kdybych tuhle kapelu důvěrně neznal, stejně bych se při TOMHLE zvuku byl nucenej zastavit, zaposlouchat se a v němým úžasu si říct: „kurva!“ Bylo to totálně nepatřičný a nevhodný: víte, co normálně hrajou v rádiu, a najednou to rozčísne Bugrrův hlásek, nemluvě o tom, že to bylo o dost víc nahlas než cokoliv jinýho tam před tím i potom hrálo. Já si strašně cením kapel, u kterejch není úplně čitelný, kam svojí hudbou mířej: když postrádaj takový to „budeme to trochu dělat jako tyhle a tyhle“. Děti deště jsou jasnejma otrokama svojí intuice – a to je podle mě nejvíc.



Vůbec jsme poslední dobou takovým specificky hezkym způsobem setrvale hodně blízko Dětí deště. Lyssa měla vždycky štěstí na zvláštní zkušebny, a když ta poslední skončila, kluci nám poskytli přátelskej azyl ve svojí garáži na Malvazinkách. Mělo to bejt klasicky na pár zkoušek, už tam společně kroutíme druhej rok. Nepotkáváme se ve zkušebně moc často, ale víme o sobě, a je super, když se občas sejdeme. A je to taky vynikající příležitost, jak šikanovat Bugrra. O co jde?



Děti deště postupně zaplňujou garáž větším a větším aparátem, my tam máme svoje věci, je tam dost těsno a není úplně snadný najít co potřebuješ. Je proto logický, že si občas něco vzájemně půjčujeme. Paličky, kabely, prodlužovačky, nějakej stojan. Děti deště mají ovšem vynikající talent si půjčit něco, co nám znemožní zkoušet: úplně poslední paličky, komplet všechny prodlužovačky až na jednu, z který koukaj dráty a lítaj jiskry a je na ní napsáno „koho to je, tak je debil“. Nám to nijak nevadí, jasná věc, nejsme kreténi, ale prostě zavoláme Bugrrovi nebo někomu, jestli neví, kde to je, on se chytí za hlavu, že má ty prodlužovačky doma, rozjede zběsilou akci a za chvíli přijede nějakej dvanáctiletej kluk v mohutně vytůněný škodovce a všechno nám přiveze. My chcípáme smíchy, a už je to takovej sport, když jednou za uherskej rok zkoušíme, zavolat Bugrra a trochu si ho povodit. Představa, jak Bugrrovi vyrazí studenej pot, kdykoli na displeji uvidí naše jména, je skoro tak povznášející, jako jejich famózní muzika.



Jak to souvisí se Střelákem? Nijak. Když mají Děti deště den, jsou nejlepší kapela na světě. Hrajou skvělý věci a udělali skvělou desku. Je s nima sranda. Nic víc v sobotu třiadvacátýho nepotřebujeme.

A neřikejte prosim Bugrrovi, jak to je s tou zkušebnou. Díky.

Děti deště: www.myspace.com/detideste
Elektročas očima Arana: www.silver-rocket.org/news…
Pozvánka na Střelák: www.silver-rocket.org/news…