Silver Rocket

SRSS očima Ireny

ÚV SRR 10. 8. 2010

Aby bylo jasno, tohle není rep-ort. Jen střípky, co uvízly v mý hlavě, a já zatraceně lituju toho, že jich není ještě víc. To, co se dělo, mělo tak jasně danej harmonogram, že jsem nutně musela ztratit kontinuitu a nechat zavládnout bezčasí… Když jsem ráno uvedla svý tělo do bdění, odmítla pivo k snídani a šla na šulinu (která stejně jela úplně jinam, než jsem chtěla, aby jela), tak už v tý chvíli mi bylo jasný, že musím o tom šílenství ÚV SRR něco napsat, že musím poděkovat a říct všem, jak moc to bylo dobrý. Tyhle tejpci mají totiž pořádně našlápnuto do věčnosti. Pražáci do Brna? No ty voe, dyť říkám, že sou to blázni. Skvělí blázni.

Od začátku mi bylo jasný, že není v mejch silách slyšet všechno. Dvanáct kapel a dvanáctka Dudák (můj nedělní parfém) – to nešlo úplně dohromady, i když to bylo krásně číselně magický. Taky se pořád odněkud vynořovali lidi, který v mý hlavě už umřeli, nebo lidi, který se v ní ještě nenarodili, a pro mě bylo důležitý tyhle existence aspoň letmo prozkoumat. Mise byla jasná – Human Steak, Transwaggon, Le Christ Hypercubistic, Kontroll, Or.

ZÁSEK PRVNÍ: Human Steak. Takhle nahlas snad zpěvy ještě nikdy neměli. Hráli jen vály, který je baví, a jen v takovým pořadí, co je baví. Vykašlali se na jakoukoliv gradaci a na konec dali tři nový věci, který nikdo neznal… Hédonici! A jako hosta si pozvali jedno neonem ozářený ženský torzo...

ZÁSEK DRUHEJ: běžím Ondřejovi do obchoďáku pro tužkový baterky s růžovým králíčkem. Žádnou díru do středu země v tom ale nehledejte (co vím, tak tenhle králík stejně nikdy nemluvil a hodinky taky žádný nemá). Já jen řekla, že je seženu a chvílema si zakládám na tom, že mý slova nejsou v tomhle směru zas až tak prázdný. Každopádně sem díky tomu prošvihla Transwaggon, což mi vůbec nevadilo, protože jsem byla trochu ohlušená a odpočinek tohohle charakteru byla vlastně docela dobrá volba.

ZÁSEK TŘETÍ: Kontroll. Tyhle kluky jsem nikdy neslyšela, ale měla jsem z různejch stran signály o tom, že je to chyba, takže jsem byla ráda, že se mi to povedlo na Zbrojovce napravit. To, co psal Bourek ve svým kurátorským představování týhle kapely, je svatosvatá pravda. Takhle se nedaj vypracovat břišní svaly jen ze hry na bicí! Krev, pot a pole. To podepíšu. Jedna krev, kýble potu a tejpci, co zapřahaj svý voly a jdou „vorat zemi, matičku zemi“. Tohle je punk.

ZÁSEK ČTVRTEJ: Black Sabbath, Kyuss, nevim co eště a každej jak chce. Prostě Le Christ Hypercubistic. Tyhle ksichty znám už dlouho. Jen ty ksichty. Nevim, co je za nima, ale hraje jim to dobře.

ZÁSEK PÁTEJ: basket a křYšťál. Z toho, co Záhoř říkal, jsem si ve svým pomateným stavu vyvodila, že v basketu se boduje skoro všechno, ale je hrozně těžký nějaký body získat. Triple-double! Triple-double je takovej basketovej hattrick. A basket je zatraceně velká vášeň! Možná teď zpětně pochopím, kam to můj otec vždycky v neděli mizel… A křYšťál? Průhledný plastový kelímky na panáky, který sou možná až převratně legendární.

ZÁSEK DALŠÍ: Pan Košilka dostává stravenky. Možná znáte pana Košilku… Teďka mu visí sloupek na DIYcore.net. Je to smutný i zábavný čtení. Když sem řekla jednomu svýmu kamarádovi, že pana Košilku znám, tak sem ty dvě bytosti musela následně seznámit a pan Košilka byl obdarován dvěma stravenkama, takže tenhle tejden nemusí jet vybírat jídlo do konťáku.

ZÁSEK NEJVĚTŠÍ: Or. Zlato večera. Nekompromisně. Ládovali to do nás krásně. Byli jsme přikovaný k zemi a stejně jsme všichni lítali. Celej koncert na jeden nádech. Můj zmatek v čase, prostoru a nepokoji mezi nima způsobil, že Or hráli strašně krátce, což je mý měřítko kvality. Když nechci, aby něco skončilo, tak je to dobrý znamení. Já jim ten bordel prostě žeru. Ani nevím, jestli dali můj oblíbenej vál. Nevím to, což je pro mě další měřítko kvality. Někdo to má tak, že dokáže vyjmenovat všechny songy a přesně popsat, co se na pódiu dělo... Já ne. Upadám do transu. Znáte orfickej motiv? Kdy duše opouští na čas tělo…?

ZÁSEK VENKOVNÍ: Déšť.

ZÁSEK VNITŘNÍ: Dudákův déšť.

ZÁSEK NEPOSLEDNÍ: Prostor. Málem bych zapomněla na jednu z nejdůležitějších věcí. Bludiště a prolejzačky. A parkety! A počmáraný zdi; otisky těch, co tam byli před námi. Tohle byl geniální tah.

ZÁVĚR: V sobotu večer na týhle planetě neexistovalo místo, kde bych chtěla bejt víc. Je skoro až neuvěřitelný, že do sebe zapadly všechny ty ozubený kolečka, i když nebyly všechny kulatý (protože kdyby byly, tak nebudou zajímavý). Všichni jste se mohli rozkrájet, aby to fungovalo. Mám pocit, že Aran se za celej večer snad ani nehnul z baru, kde točil jeden škopek za druhým, Torr hlídal panáky, Záhoř vyčkával další návštěvníky… Postarali jste se o to, abysme si to my ostatní mohli užít… Velkej dík!

Závěrečná ustanovení, omluvy a poděkování: Omlouvám se všem, co se mnou museli přijít do styku po tom, co sem byla zlitá a hlavně politá Dudákem. Děkuju zachránci, co mi věnoval karimatku a následně i spacák (i když nevím, jak se to stalo, protože jsem spala). Máš u mě ňáký nápoje, až se zase potkáme. A taky jsem si celej večer s sebou nosila knížku, ve který je napsaný tady tohle: „Dobro musíš udělat ze zla, protože z ničeho jinýho už se nedá udělat.“