Silver Rocket

Bumfrang3 - Vidim

V 90. letech – pamatuju si je, takže jsem to asi neprožil tzv. „naplno“ – byla jedním z hlavních měřítek „kvality“ místních kapel jejich souměřitelnost se Západem. Hraní na festivalu v Německu, nahrávání ve studiu v Anglii, účast americkýho producenta na desce – to byly jasný a největší trumfy. I když jsem byl mladej i blbej (teď už jsem jen blbej), připadalo mi to už tehdy jako srandovní pitomost a o to víc jsem vždycky podporoval lokální kapely – instinktivně i vědomě.

Proč to píšu – zaprvé: celkem rád čtu server AlterEcho, takže mi neuniknul jejich přehled „nejlepších českých desek“ za rok 2016, k přečtení když tak TADY. Uvítal jsem to a docela poctivě to projel, protože mě muzika obecně strašně zajímá a nenasytně jí hltám obrovskejma porcema. A zjistil jsem, že cca u dvou třetin nahrávek bych nebyl schopnej říct, jestli je ta kapela z Islandu, Bulharska, Atlanty nebo Dillí. Zní to všechno tak světově (bez ironie!) a tak kvalitně (opět bez ironie!), že se tam stírá jakákoliv lokální specialita, jakejkoliv nádech něčeho „krajovýho“. Taky jsem velmi dobře pochopil, že právě tahle světová bezbarvost je braná jako naprosto nutnej předpoklad k tomu, aby byla kapela ceněná coby dobrá, pozoruhodná, nadějná, talentovaná.

Můj pohled je opačnej: Unsane zní hodně jako Unsane, protože jsou z NYC. The Jesus Lizard a Chicago. Esgmeq a Cheb. New Model Army a sever Anglie. Deverova chyba a Tábor. Planety a Leto Slezsku navzdory. Pontiak a lesy ve Virginii. Zkrátka: lokální kontext (a jeho vůně a okolnosti) je pro mě často jedním z nejdůležitějších klíčů ke kapele.

A proč to píšu – zadruhé: Bumfrang3 v sobě mají kouzlo a tajemství středních Čech jako málokterá jiná hudba. Tenhle kus země je v podstatě obyčejnej a nezajímavej, ale když tu žiješ dlouho, jeho mírnej ráz tak nějak splyne s tvým vnitřním horizontem – a ty tu jseš najednou doma. „Vidim“ je mi od začátku tak BLÍZKÁ deska, že jen kroutím hlavou, kde vlastně celej můj život byla. Bumfrang3 jsou prostě kapela ze středních Čech a mají v sobě něco z těch polí a lesů tady.

Vlastně jsem dřív ani netušil, že v týhle „naší“ muzice může něco znít jako střední Čechy. Chápal jsem chebskou divokost a beznaděj Esgmeq, rozuměl jsem táborský scéně, znám pustotu Šluknovskýho výběžku v podání Kiss Me Kojak, troufám si říct, že vnímám slezskou duši – ale tyvole střední Čechy? To je takový NIC uprostřed, ne? Bylo. „Vidim“ mi hudebně otevřela i tenhle kraj.

Možná je to proto, že si pamatuju Zbyňu (kytara, hlas, klávesy) ještě jako „mlynáře“ v Byšicích, rodným to místě SRSS. Možná je to celým Sakraphonem a jeho bohulibejma aktivitama. Možná je to díky saxofonu Jiřího Jelínka (ex – Psí vojáci) na třech místech desky (obecně jsem zapřisáhlej nepřítel saxofonu, ale TYVOLE TADY TO TAK MAKÁ! Mimochodem - může bejt vlastně něco víc „lokálního“ než tyvole saxofon Psích vojáků?). Celkově je to ale hlavně silná a originální vůně tý desky: tající sníh, studený borovicový lesy, trochu shnilá zkušebna, starý pivo, cesta úvozem do polí, cigaretovej kouř v záclonách hospod... ŽIVOT tyvole.

Jsem magor přes různý žebříčky a srovnání (holt sporťák, no), a protože Silver Rocket je můj oblíbenej label, často si jedu svoje vlastní přehledy atd. V tuhle chvíli řadím „Vidim“ mezi cca sedm osm nejlepších alb, co jsme kdy vydali. Znal jsem ty songy před tím a věděl jsem, že to bude dobrý, ale upřímně jsem nečekal, že to bude tak OBROVSKÝ. Naprosto žeru Honzovu basu, která to celý epochálně rámuje – poslouchám tu basu a říkám si: „Tyvole tohle bych tam přesně hrál já!“ Úplně boží. Zbyňova kytara je skvělá a přímočará a zajímavá, i když je zvonivá a disciplinovaná (začátek tracku „Vidim“ mi zní jako Sonic Youth z období cca „Goo“), ale i když je psychedelicky rozcákaná po celým spektru. Tyvole tahle kapela to má TAK MOC POD KONTROLOU! Je to fantasticky vymyšlený, ale není to překombinovaný.

No a pak je tady track „Mácha“, kterej naprosto geniálně spojuje tu „vůni“ s hudbou. Tenhle song poslouchám v podstatě každej den a nemůžu se toho nabažit. Upřímně si myslím, že víc lepších věcí tady za posledních nevím kolik let zas tolik nevzniklo. Je to zcela dokonalý, strhující, mráz po zádech...

 „Mšeno je všechno, v těch roklích jsme zmoklí
Vrátnem za mlejnem do polí, jsou holý...
Prší, jak cáká, ten kraj, co šel Mácha, mám rád
Balvany a štuky, habry a buky a hrad...“

Pusť si to TADY, víc nemám co dodat.