Silver Rocket

Morrissey – Ringleader of the Tormentors

"If I were knocked down by a passing train tomorrow, I would be considered the most important artist ever in the history of English pop music. I´m a one-off. Every word I speak is cherished. It´s a terrible curse and sometimes I wish I could just blend in and go to the pub."



Drahý Morrissey,
poslouchám pořád dokola tvojí novou desku. Je absolutně dokonalá, nádherná, ostatně jako skoro všechno, co jsi v životě nahrál. Kde pořád bereš tu vášeň, ten zápal? Táhne ti na padesátku, ale nestárneš. Vypadáš pořád naprosto senzačně a tvoje dvě poslední desky jsou stejně geniální jako nejlepší momenty The Smiths.

Myslím, že lidi se do zpěváků nebo zpěvaček zamilujou většinou tehdy, když mají pocit, že zpívají přímo o jejich životě. Zvláštní – u tebe jsem ten pocit nikdy neměl, přesto jsem si tě zamiloval už dávno. Nezpíváš o mým životě. O mým životě zpívají jiný lidi (a abych byl upřímnej, jsem vlastně rád, že se ve většině tvejch jedinečnejch, ale osamělejch textů nepoznávám).

Jenže neexistuje žádnej jinej zpěvák nebo zpěvačka, kterej by vzbuzoval tak silnej pocit BLÍZKOSTI. Když si přehrávám tvoje desky, neposlouchám jen krásnou muziku a úžasnej hlas. Jsi u toho i ty. V mejch očích jsi dávno rehabilitoval pozici „rockový hvězdy“ (je to hnusný spojení, vím… promiň). Ale chci tím říct, že se necejtím trapně, když tě obdivuju. Ke všem kapelám, který jinak miluju (pravděpodobně bys o nich prohlásil, že jsou „otravně netalentované“ nebo tak něco) mám rovnocennej vztah – jsem jako oni, oni jsou jako já. Zkrátka blbci v punk rocku, jak říkáme. Ty jsi ale někde jinde. Nevím, jestli na „vyšší úrovni“. Spíš tak nějak… víc blízko. Jako kdybych měl mrtvý dvojče, který mi zpívá a který ke mě mluví. A který někdy chrání mě, a někdy já jeho.

Jsi opravdu sám? Kam směřuješ všechnu tu lásku, která září z tvejch písní? Vážně jen do muziky? Je to strašně patetický, ale já ti to věřím. A když zpíváš třeba:

…And when they haul me down the hall
And when they kick me down the stairs
I see the faces all lined up before me
Of teachers and of parents
And bosses, who
All share a point of view
"You are a loser"
"You are a loser"… tak tě chci chytit a podpořit. Nejsi sám, nejsi nikdy sám. Za to, co dáváš vnímavejm lidem, nebudeš nikdy sám.


Zahraj to znova, tati. Tuhle desku žeru!

A co se mi na tobě líbí skoro nejvíc? Že pod něžným hlasem a úžasnejma melodiema jsi silnej, vtipnej chlap s totálně vyhraněnejma názorama - zejména co se týká politiky. Když spáchali irský teroristi někdy v 80. letech pumovej atentát na hotel, v kterým zrovna bydlela Margaret Thatcherová, řekl jsi: „Jediná škoda je, že vyvázla bez škrábnutí.“ Proti tomu je Inkvizice na našich stránkách procházka růžovým sadem. Neexistuje taky snad jedinej známej hudebník, kterýho jsi neurazil nebo veřejně neponížil - ale děláš to s takovým šarmem a grácií, že většinou nezbývá než souhlasit. Pokračuj v tom, prosím. Nejsi sám a nikdo z nich se ti stejně ani nepřibližuje.

Tvoje nová deska… už jsem to psal. Krása. Na úvodní „I Will See You In Far-off Places“ jsem si zvykal trochu dýl, ale teď už věřím. Zařadit jako druhou skladbu tu nejněžnější baladu na desce („Dear God, Please Help Me“) – tak to si můžeš dovolit opravdu jen ty. Třetí „You Have Killed Me“ je skladba, která definuje celý album: elegantní, silná, sebevědomá, strhující. Esenciální Mozzer. Takhle bych se mohl zastavit u každý písničky na desce… ale nemá to cenu. Je to dokonalost. Díky z celýho srdce!

Living longer than I had intended
Something must have gone... right!
I thank you
I thank you with all of my heart
I thank you
I thank you with all of my heart
Please,
Please stand up and defend me
In the future when all´s well
Confront what you are afraid of
In the future when all´s well

Nejsme sami: www.supercult.com/site2/we…