Silver Rocket

Year of Timberwolf

Jako každej rok v prosinci si neodpustim pár řádků. Tyhle výroční kecy, to je takovej můj oblíbenej žánr. Myslím, že to píšu plus mínus každej rok, ale tenhle SR rok byl skvělej. Čistá kondice.

Letos se z mýho pohledu odehrál počin, kterej řadím úplně nejvýš celý historii mýho chození na koncerty a to bylo turné Inau a Sims. Kolín meets Minneapolis.

Když jsem po fantastickým večeru v K centru běžel na poslední noční vlak na Prahu, s trochou nadsázky jsem  měl slzy v očích a nutkavej pocit odstěhovat se do Kolína. Vlastně je to bez nadsázky. Koncert v obýváku pro dvacet třicet lidí. Říkal Sims, že si připadá jako na koncertech na začátku kariéry, kdy chodilo pár lidí, dneska jsou holt ve státech zvyklí na jinačí návštěvnost. Jenže on to neříkal s nějakou hořkostí, vlastně to vypadalo, že je rád. No a pak tam zase suverénně  poslal naprosto prvotřídní show.

Další den - čtvrtek v Praze - to nebylo jiný. A když jsem se pak v neděli nad ránem vracel vlakem na Prahu ze sobotního koncertu v Papírně, tentokrát s nutkavým pocitem odstěhovat se do Plzně, bylo jasný, že další koncerty v roce 2014 sice budou, ale to nejlepší, aspoň pro mě, se událo v květnu. Jenom ještě teda by to chtělo říct, že to vůbec nebylo jenom o Simsovi, ale úplně rovnocenně taky o Jožinovi. Podle mýho je Inau geniální. Naprosto mě fascinuje, obsahem textů i formou, jakou tomu umí dát. Upřímně - tohle bych chtěl taky umět.

No a další nejlepší večery a momenty z 2014:
Prodavač, Dessa a Tim Kasher - bylo mi Tima trochu líto, že hrál jako poslední (a to skvěle), protože to vypadalo, že většina lidí přišla na Dessu, ale ok no, ona je fakt tyvole hvězda. Suverénní a sebevědomá v pódiovym smyslu a naprosto civilní a skromná po koncertě. Vypadá to jako základní charakteristika lidí z Doomtree.

Kontroll s Vertical Sratchers v Potrvá - VS mě teda moc nebavili, ale moment, kterej byl tenhle večer pro mě naprostým zážitkem, bylo to, jak odbubnoval Vítek. Podle mě to mydlí naplno vždycky, ale tenhle večer to z mýho pohledu bylo někde mimo obvyklý mantinely. Utrhnul se chlapec ze řetězu. Fakt jsem měl otevřenou hubu.

Palahniuk, Canadian Rifle, Total Heels - zajímavý, jak se večery tohohle formátu (kdy je celkem jistý, že to bude fajn, ale ne nezapomenutelný) občas z nějakýho důvodu nezapomenutelnýma stanou. Přesně tenhle večer. A Canadian Rifle jsou extratřída.

Karaoke Tundra a Sage Francis v Podniku - kázání, na který bych klidně chodil každou neděli. Tečka. Unkilled Worker v Kaštanu - to se stalo tenhle týden ve čtvrtek, viděl jsem Todda hodněkrát, ale takhle dobře teda ještě ne.

No a bylo toho spousta dalšího dobrýho, ale tyhle momenty to u mě letos vyhrály. Pořád mě to baví jako svině.

Zbyněk