Silver Rocket

Nejlepší track PONTIAK podle Jakuba Horáka

ÚV SRR 28. 4. 2017

Jelikož pro mě bylo iniciačním, zůstává mou největší srdcovkou čtyřskladbové EP Comecrudos z roku 2011 a z něj nejvíc skladba Part III.

Kdybych chtěl neznalýmu posluchači přednést svou první přednášku semináře Úvod do Pontiak I, jako ukázky bych vybral asi skladby, který jejich hudbu definujou trochu lépe než tahle moje nejoblíbenější (otvíral bych asi buď Lions of Least, nebo Lack Lustre Lush). Ač já s ní začal, na semináři bych Part III pustil až jako závěrečnou skladbu. Až za skutečné pochopení její dokonalosti by byl zápočet.

Bubeník s neposedným jazýčkem ze začátku jen lehce šolichá činely a virbl, do toho taková potutelná basová a posléze i kytarová vybrnkávačka, která trochu připomíná něco od Grails a pak to z ničeho nic rozřízne nějakej dechovej nástroj (bratři Carneyovi, na rozdíl od různých jiných rozumbradů, nejspíš totiž taky vědí, že i dechy maj občas v rockový hudbě svoje místo).

Pontiak v Mumii 22. února 2012

Je to trochu strašidelnej zvuk, kterej bych ze všeho nejvíc přirovnal k tomu, co můžete slyšet v bizarních videích Tajemné zvuky planety. Fakt si to najděte na Youtube. V oklahomský pustině, v tropickym pralese na Kostarice, na sídlišti v Kyjevě i v hudbě Pontiak, tam všude můžete zaslechnout tajemné hučení a vrzání předznamenávající přicházející apokalypsu.

Po třech minutách tohohle příjemnýho přetahování se mezi línou brnkačkou a přísnou andělskou polnicí přichází vokál, kterej graduje v božskym bratrskym trojhlasu: „Those lonely ghosts, we used to be, not now, not here ever again, just you and me!“

Prvně jsem Pontiak viděl na tom nejlepším možném místě, v ústecký Mumii (a dostalo mě to tak, že jsem na ně musel hned druhej den i na Sedmičku), a tenhle koncert patří stále do mých Top 5 nejlepších koncertů všech dob. „Část 3“ byla samozřejmě zlatým hřebem tohohle večera.

Kantor Ideal