Silver Rocket

SRSS 2014: Peleton

Töhötöm 21. 8. 2014

Další z kapel, kterou uvidíte za pár dní na konci světa v Jablunkově, nese pár jedinečnejch rysů: v rámci genderový korektnosti nemá tahle kapela ráda, když se o ní mluví ve smyslu, že jsou tam dvě holky, který si zotročily jednoho chlapa, a ten musí nosit aparát, řídit auto, odhánět dotěrný obdivovatele a nosit zbytku kapely pití. Samosebou takovej popis je plně v souladu s realitou, ale budeme teda na tohle téma taktně mlčet.

Klíčový slova pro Peleton jsou jasný: Dischord, Dischord a... ehm... Dischord. Jedná se ovšem spíš o určitou intuitivní inspiraci. Tohle je zajímavá věc: lidi, který jsou svým věkem odsouzený k tomu, že většinu zásadních kapel ze svýho oblíbenýho labelu na pódiu asi neuvidí, usouděj, že tahle hudba, která dneska rozhodně není nic pro sledovače trendů, tak nějak odpovídá jejich pohledu na svět. Přesně takhle vznikají dobrý kapely: nejde o úspěch, chcete něco říct. Je neuvěřitelný poslouchat třeba Papéna (největší znalec Dischordu široko daleko v týhle galaxii), jak se baví s Peletonem a přirovnává jejich hudbu k nějaký dischordovský obskurnosti, která vydala před 25 lety jeden zásadní sedmipacel. Tady je pár vzpomínek na moje různý setkání s Peletonem, řekne vám to víc než fundovanej rozbor jejich hudby nebo co.

Byl jsem přítomnej na asi jednom z prvních koncertů Peletonu, hráli jsme společně na severu Čech pro terénní cyklisty. Kromě Judity (osoby profláknutý z Hluch Crew a starý kámošky) jsme zbytek kapely moc neznali, ale jeden detail naznačil, že si budeme rozumět. Přijeli jsme na místo, kde se ukázalo, že místní kluci to trochu přepískli s výškou pódia a že kapely budou hrát z asi dva a půl metru vysoký konstrukce, vysoko nad všema. Publikum stálo pod tím lešením a koukalo na kapely z hlubokýho podhledu. Bára se na to podívala a řekla jen: „Kurva do prdele, kdybych tohle věděla, nebrala bych si sukni.“ Nijak jsem to nekomentoval, ale kdykoliv si na to vzpomenu, začnu se zase usmívat.

Cestou zpátky jsme hráli v dodávce nejoblíbenější hru všech kapel, někdo pouští muziku a ostatní musej poznat, co to je. My jsme používali Záhořův přehrávač (= nejnovější skladba z roku 1993), tak nebylo těžký nad Peletonem triumfovat. Pak přišla řada na ně, a nastala moje totální pohana a největší selhání: že prej nám pustěj svoji nejoblíběnější kapelu vůbec, jestli ji poznáme. Nechali jsme si to pustit asi třikrát, já věděl, že to znám – a normálně jsme neidentifikovali French Toast. Ale obsah přehrávače Peletonu, to byly další body plus.

Další zásadní moment: s Pedrem jsme se vydali na poslední koncert společnýho turné Peletonu a Or po Balkáně, který stylově zakončili pro pár skalních na skejtový rampě v Sázavě nad Sázavou, ve stínu Sázavskýho kláštera. Já miluju tyhle nepravděpodobný akce, ale co jsem viděl, mi vyrazilo dech. Na turné odjela dobrá kapela, která ovšem byla na začátku cesty a tím pádem byla na pódiu trochu rozpačitá, až roztomile nejistá. Ale z turné se vrátily sebevědomý dračice, který přinutily devadesát procent publika naskákat na závěr setu společně s kapelou na jednu hromadu těl, končetin a údů. Velkolepý.

Navíc na závěr toho večera se ke mně přitočil jejich bubeník Venca, slezská spojka, tichej introvert, kterej mi dal neodmítnutelnou nabídku: „Nechceš autoatlas svejch nejoblíbenějších kytaristů? Stojí to jedno pivo.“ Prohlížel jsem si jeho vlastnoručně pořízený super rockový fotky naší hudební elity a stal jsem se pyšným majitelem raritní publikace, kterou mi ovšem nějakým záhadným způsobem ještě tentýž večer uzmul Bugrr, i když to dodnes popírá.

Tak tohle je, dámy a pánové, Peleton. Jablunkov volá!

Töhötöm

SRSS 2014
SRSS 2014: Úvodní slovo k Silver Rocket Summer Slezsko
SRSS 2014: Místo činu – Jablunkov
SRSS 2014: Typologie Slezanů
SRSS 2014: Svibice, Morovo nemísto
SRSS 2014: UNNA
SRSS 2014: D2ti de3t2
SRSS 2014: Planety
SRSS 2014: Laundered Syrup
SRSS 2014: Mapa kapel
SRSS 2014: Kobietka praktyczna – praktické informace k Silver Rocket Summer SRSS 2014: Leto
SRSS 2014: Peleton