Silver Rocket

Michael Gira je jako velký, neklidný kotě

ÚV SRR 4. 5. 2012

Jak je to vlastně s hraním v Bee And Flower? Vždycky mi připadalo, že v kapele je něco jako „klouzavý členství.“

Fungujeme už 10 let, takže několik lidí do kapely přišlo a několik jich naopak odešlo. Od začátku jsme jen dva: já a Roderick Miller (klávesy). Někdo je členem Bee And Flower třeba jen na jedno turné, jinej se zúčastní jenom nahrávání. Ale je to tak v pořádku: momentálně jsme zase čtyři z pěti zakládajících členů (já, Miller + Lynn Wright, Jon Petrow) a lidi z Berlína. A jsme schopný dát dohromady i kompletní kapelu, když hrajeme v New Yorku. Ale máš pravdu – víc než „kapela“ jsme spíš „kolektiv“.

Zmínila jsi Berlín – v historii český nezávislý scény jde téměř o mytologický místo. Co přitahuje na tomhle městě tebe?

Má zvláštní šarm, kterej je těžký popsat... Líbí se mi na něm například to, že tam nežije až tolik lidí. Taková oáza uprostřed Evropy. Často se v něm cejtím osamělá, což je někdy dobře a jindy ne, ale pokaždý je to skutečnej pocit... Dává to smysl?

Docela jo, pokračuj...

OK. Berlín má samozřejmě taky úžasnou hudební historii, řada mejch oblíbenejch muzikantů tady žila a nahrávala. A fascinuje mě jeho historie – jako asi každýho. Velkej podíl na mý lásce k Berlínu má i fakt, že to je město totálně odlišný od těch americkejch: od New Yorku, kde žiju, a od San Franciska, kde jsem vyrůstala. 

Jak jsem pochopil, vizuální stránka je pro Bee And Flower důležitá. Je to tak?

Přesně tak. Naším cílem je všechny ty věci – obaly, videa, plakáty – vizuálně sjednotit. Ve spojitosti s muzikou se tak aspoň na chvíli stvoří úplně novej svět. Pracuju jako animátorka a kdybych měla peníze, ráda bych zařídila i projekci na našich koncertech. Bláznivejch nápadů na to mám dost, video ke skladbě „Waiting Room“ je toho důkazem.

„Waiting Room“ je jedna z nejlepších věcí na nový desce, na který je mimochodem spousta zajímavejch hostů – lidi ze Sparklehorse, Calexico, Foetus... Na druhým albu se podílel Thomas Wydler z The Bad Seeds... Jak na kapelu přišli?

Jsou to vesměs dobrý kamarádi a fanoušci Bee And Flower, nijak jsem je ke spolupráci nepřemlouvala. Navzájem si hostujeme na deskách – myslím, že to je fajn cesta, jak podpořit jeden druhýho.

Kromě „Waiting Room“ je na desce spousta dalších smutnejch písniček... Co tě tak láká na smutnejch, melancholickejch skladbách?

Hudba může vyjádřit pocity, na který slova nestačí... proniká tvojí kůží a pórama, až se stane tvojí součástí. A smutný skladby můžou člověku pomoct v situacích, kdy potřebuje pochopení, ale třeba ho nechce nebo nepotřebuje od lidí...

Pryč od slz. V Česku máme takový ustálený rčení o „veselejch historkách z natáčení“. Můžeš mi říct nějakou veselou historku z natáčení z dob, kdy jsi hrála s Michaelem Girou v Angels Of Light?

Haha... nevím, kde začít. Ale můžu ti říct, že Gira umí člověka pobavit, nadchnout i rozzuřit na tu nejvyšší úroveň. Všechno z toho. Myslím, že to dělá úmyslně a že to není špatná věc. A můžu taky říct, že přes všechno to mučení (zažila jsem zkoušky, který se skládaly z osmi hodin hraní tý samý skladby pořád dokola...) mě strašně bavilo s ním spolupracovat. Hluboko v něm se ukrejvá velký, neklidný kotě.

Je to blbá otázka, ale pokládám jí rád: pět nejoblíbenejších alb loňskýho roku?

Chelsea Wolfe – Apokalypsis
Tiago Sousa - Walden Pond’s Monk
Tom Waits - Bad As Me
Enablers - Blown Realms & Stalled Explosions
‪Queens of the Stone Age - s/t (re-release)
cokoliv od Nadja

...vím, je to šest, ale Nadja tam musí bejt!

Dobrej výběr. No a jak se těšíš na turné?

Moc. Hrát každej večer, potkávat nový lidi i starý kamarády, zkoušet divný jídlo, novej alkohol, ztrácet povědomí o tom, kde vlastně jsem... Nemůžu se dočkat!

Bee And Flower hrajou 9. května v kavárně Potrvá, termíny dalších koncertů jsou TADY.