Silver Rocket

Hammerhead: Evil Twin

Job 30. 9. 2014

Pořád existují desky, které jen nejlepší servírovat za studena. Ve chvíli, kdy do Bunkru mířilo smrtící duo Janitor JoeHammerhead, jsme měli hlavy spolehlivě inseminovaný Hazeho amrepovou bláznivou vizí nejšpinavějšího punkrocku. Ve chvíli, kdy se lámal chleba, už ale díky datartovskýmu výprodeji měl každej druhej smrad doma v přehrávači Evil Twin, sedmipísňovou ódu na hluk.

Vzpomínám si, jak jsem k jehovistickýmu obalu vzhlížel skoro až s nábožnou úctou. O to větší odměnou pak byl poslech. Neurvalost načtrlá na půlhodinovém albu Ethereal Killer už od prvního úderu do strun vykazuje manickej nárust zuřivosti. Tahle negace, která při prvním poslechu cloumá i s posluchačem, je ve skutečnosti vizionářskej dar. Abych byl přesný, jde o dar skepse.

Evil a hned poté Anvil, přivítání štiplavou fackou v hájemství Hammerhead. Plně naložená parní lokomotiva a zlo. Po přehoupnutí se za bariéru hlukové beznaděje začnete rozeznávat, jakou precizní práci si duo Sanders/Ericsson dává s temperováním těch nejbrutálnějších zkreslených kytar. Tohle patří do zlatýho fondu kytarových špinavostí. Miluj to, anebo se na to vyser a začni poslouchat komerčníma stanicema generovanej „grunge". Tvůj boj!

V dalším kole volnýho ringu vytrčí pěst M.I.A. a tam je posun mezi singlem Peep/U.V. z roku 1991 tak znatelnej, až padá čelist na hrudník. Pecka Washout má esenciální nádech, mrazí z toho až v morku, tančí se na to jak za časů Svantovíta (Dav ať potvrdí anebo radši mlčí). Motivy tu vyjížděj jak kopí na Indiana Jonese v aztécký svatyni. Dokonalý, perfektní trenažer pohotovosti.

A PAK?! Peep a.k.a. dekadentně-opulentní hostina, ve který se kadence písničky vlní jak boky rožhavený roštěnky plný touhy. Dojdete-li do bodu, kdy časomíra začne ukazovat 2:42 pochopíte úplně všechno, strháte ze sebe hadry jdete na věc, takže hlavou přímo na středovej reprák. Můžete se tak dozvědět něco o gradaci nenávistně trpěný tichý pasáže.

Vrchol přichází s číslem 7. Load King vyšel už v dvaadevadesátym na sedmipalci a byla to mrda, ale to, co evokuje tahle věc z cédéčka, se rovná mý definici dokonalý hitový písničky. Bez legrace, můžeš milovat The Clash, Killing Joke i Nirvanu dohromady, ale tohle smete všechny pochybnosti o správnosti nastoupený cesty. Je to sebevědomý, neurvalý, má to tah na branku a při dýlce 3:46 tě nikdy Jeffovy strojový bicí ani střídavě kvílící kytary nezanuděj. Přesvědčil jsem se o tom už o víkendu, kdy jsem dal 20 cvičnejch poslechů a to EP nezestárlo snad ani o minutu. Load King je vlastně jen logickou třešničkou na hodně syrovym dortu.

Jestli jsem měl někdy sto chutí adorovat, tak u Hammerhead mi to celkem vyšlo. Potvrdili mi to později geniální deskou Into The Vortex i svým návratovým ípkem Memory Hole. Teď už se nabízí, že to potvrdí i živým setem 4. 10. na Sedmičce.