Silver Rocket

Štěpán Adámek - Inspirace: Starý zákon (Star Wars IV, V, VI)

Ano, tohle je moje první recenze na, ehm, výtvarný umění. Nebo tak něco. Pro mě je to totiž neprobádaný území: každej, kdo se umí výtvarně vyjádřit, je v mejch očích borec. Já o sobě vím, že to nezvládám – znám svoje limity. Nedovedu v tomhle oboru ani posoudit žádnou tzv. „kvalitu“ („Pan profesor sám říkal, že celej život vystačil s Pinkasem.“ – „On myslí Pisaka!“), prostě nic. Viděl jsem teď ale výstavu Štěpána Adámka v atelieru Síň na židovským hřbitově v Telči – a bylo to skvělý.

Nemám rád výtvarný umění, který se mnou hraje hru na císařovy nový šaty („Chrchel mojí babičky v polívce z komárů, akvarel a tuš“), a který ti zůstává uzavřený, pokud nejsi absolutně „in.“ Štěpánovejm kresbám ale rozumím – a těch sedm aktuálních v Telči, to je síla. Je na nich mimo jiné cejtit, jakou cestu Štěpán za poslední roky urazil: pořád je to jasnej Adámek, ale s novým odstínem.

Pokusím se to rozvést: dřívější kresby byly jasně ohraničený – lebky, jeleni, motorový pily a další bohulibý atributy metalový dekadence. Když jsme spolu dělali na knížce „Aran Satan: Mluvící člověk“, byly Štěpánovy věci totálně zřejmý a v tom byla jejich syrová krása. „Mluvící člověk“ dopadl skvěle právě díky Štěpánově citu najít v řetězci slov klíčovej – a pro leckoho jinýho třeba naprosto obyčejnej a nezajímavej – aspekt příběhu, a ten geniálně ilustrovat.

Nový obrazy jsou jiný. Je na nich víc objektů, takže mezi nima dochází k různejm interakcím; je tam úplně jiná energie. Statický postavy se najednou daly do pohybu a tyvole, nekecám, že se po tobě sápou - jejich špinavý pracky máš teď přímo na krku. Štěpánovo originální vnímání nehezkejch detailů lidskýho těla dostává brutálně syrovej rozměr – fakt nepěkný zrcadlo. Zároveň to ale není „šokující“ za každou cenu, žádný teatrální cákance (nejspíš umělý) krve, spíš cejtíš ten pomalej rozklad... Každej obraz taky žije sám o sobě – není tam žádná rada „zvenčí“ (i přes inspirace Starým zákonem). Před očima se ti odehrává podivuhodnej příběh plnej zákeřností a krutosti, vtahuje tě, vidíš ho z jinejch úhlů, není ti to úplně nejpříjemnější, ale funguje to. Světelný meče v rukou biblickejch postav? Ano, byly tam přece odjakživa. Ještě se mi snad nestalo, že bych měl z nějakýho vizuálního vjemu, vytvořenýho lidskou rukou, stejně dokonalej požitek jako z muziky.

Těch sedm obrazů má ale i svůj jedinečnej kontext, díky kterýmu jsou tak výjimečný. Můžeš je vidět na židovským hřbitově v Telči, kde s nima Štěpán celej tejden žije jako jejich strážce. Hřbitov, starý hroby plný příběhů, sedm obrazů a potetovanej Charón s knírem, co si ve vysoký trávě čte knížku. Tvůj průvodce tímhle místem – i několika dalšíma. Doporučuju.

(Omluvte, prosím, "kvalitu" fotek - neumím ani fotit)