Silver Rocket

Rose Windows – The Sun Dogs

„Hair“ od Miloše Formana jsem viděl na VHS kazetě s klasickým předrevolučním jednohlasým „dabingem“ někdy v roce 1988 a je jasný, že to ve mně zanechalo hlubokou stopu. Koncept „svobody“ se v mejch představách dlouho kryl s obrazem vlasatejch týpků v rozdrbanejch džínách, který běhají po parku někde v AMERICE. A soundtrack k „Hair“? Naprostej základ. Vím, že divadelní a muzikálový puristi na Formanovu verzi a všechno s ní spojený nadávají, ale já si nemůžu pomoct: podle mě to neuvěřitelně maká. Pulzující basa, sytý vokály, bohatá paleta nástrojů a barev...

Čímž se dostáváme k Rose Windows: každá z devíti skladeb na debutu „The Sun Dogs“ by se na soundtracku k „Hair“ mohla objevit. Ano, přeháním, ale jen trošku. Rose Windows totiž jinak splňujou všechny předpoklady – magická zpěvačka, flétnička tyvole, totální hitovky („Wartime Lovers“ je jedna z nejlepších letních písní posledních let), prostě Haight – Ashbury DNA v každý vteřině. Ale není to jen popisný retro. „The Sun Dogs“ se nebojí rozmáchlýho velikášství (samozřejmě v mezích), do kterýho se pustili naposled snad jen Jane´s Addiction; baví mě, když kapela nemá strach znít bohatě a zároveň stojí nohama na zemi.

Přiznávám se, že Rose Windows nedovedu na současný scéně přiřadit k ničemu. Je to přiznanej hold jedný konkrétní hudební éře a zároveň to je hodně nadčasový. Pokud jste nevyrůstali na diskografii svejch rodičů a rovnou po základce jste skočili do světa „alternativy“, asi vás to moc nechytne. Já ale slyším zajímavou kapelu, co by se ráda vrátila v čase, ale není zašpuntovaná v nostalgii. Je to soundtrack k prázdninovejm výletům a třeba i letním koncertům na 007. Jsem hodně zvědavej na ten koncert.