Silver Rocket

Sóla, sóla, všude samý posraný sóla

Aran 8. 2. 2013

Pokud nejsi David Gilmour, Neil Young nebo J Mascis, tak je velká pravděpodobnost, že nesnáším tvoje kytarový sólo. Vyrůstal jsem ve scéně, kde mělo kytarový sólo stejnej kredit jako saxofón, notovej zápis nebo melír. Až na malý výjimky vnímám sólo jako nutný zlo, který je v písničce hlavně proto, aby mohl nějakej pičus zaujmout patřičnou pózu a s výrazem trpícího umělce předvést pár triků, který jsou mi srdečně u prdele. Tohle zmiňuju proto, aby bylo jasný, jak je následující přiznání šokující: VE SPOUSTĚ PÍSNIČEK DINOSAUR JR. JE PRO MĚ KYTAROVÝ SÓLO NEJLEPŠÍ PASÁŽÍ CELÝHO SONGU. Kurva, nemůžu uvěřit tomu, že jsem takovouhle větu vůbec napsal. Ale je to pravda. Nerozumím technice hraní na kytaru a nevím, jak moc je J "dobrej" nebo "technicky zdatnej" kytarista, ale jedno vím určitě: ten člověk umí z kytary vyloudit tak smutnou a zároveň krásnou melodii, že to vaše starý unavený srdce skoro nemůže celý pobrat. J-ovy sóla se jakoby bezcílně potulujou po základních riffech, ale vždycky si najdou tu správnou cestu. Tohle je podle mýho názoru Top 7 nejlepších kytarovejch momentů Dinosaur Jr.

 

Pieces (sólo začíná v čase 2.00)

Podle mýho názoru jedna z Top 3 skladeb Dinosaur Jr. všech dob. A to sólo? Nejlepší moment na „The Farm,“ naprosto geniální věc. Pokaždý, když to slyším – HLAVNĚ TYVOLE TEN ZAČÁTEK, tu rychlou práci trsátkem na prvních tónech – mám husí kůži a stažený hrdlo. Nedovedu vysvětlit, jak někdo může hrou na kytaru kurva vyjádřit tolik emocí. Ta kytara tam říká: "Miluju tě tak moc, že to prostě neumím slovama vyjádřit. Pojďme spolu překonat všechny sračky a začít znova..."

I Don´t Think So (sólo začíná v čase 1.59)

I když to ve světle posledních třech desek nevypadá, album „Without A Sound“ bylo tenkrát skvělý. „I Don´t Think So“ je nádherná melancholická melodie, kterou zvýrazní sólo, který stoupá pořád výš a výš, ale pořád se drží základního riffu, s kterým je zároveň krásně zvukově propletený. Z celýho songu se line takový milý, nostalgický světlo, ale během toho sóla se písnička naprosto rozzáří...

Out There (sólo začíná celej song)

Úplnej začátek desky Dino, kterou jsem slyšel už ani nevím kolikrát – ale jeden čas fakt skoro každej den. Sólo je naprosto „mascisovsky“ typický v tom, jak „kulhá“ a jakoby náhodně kvílí kolem několika tónů, který zmateně bloudí v elektrickým bludišti, ale vždycky si - jak už jsem psal - najdou cestu přímo k tomu klíčovýmu akordu.

Watch The Corners (sólo začíná ve 2.46)

Tady je naprosto geniální, jak sólo jakoby navazuje na sloku, jako kdyby ta naříkající kytara byla naprosto přirozeným pokračováním J-ova vokálu. Z žádnýho jinýho sóla Dinosaur Jr. podle mě není tak jasně patrný, že J se mnohem radši vyjadřuje kytarou než slovama, mluvením, psaním, zpíváním atd. Celej tenhle song mimochodem končí dalším hrozně smutným a krásným sólem.

Freak Scene (sólo začíná v čase 1.42)

Největší hymna samozřejmě nemůže v tomhle přehledu chybět. Pamatuju si úplně přesně na pocit, kterej se dostavil hned poté, co jsem viděl poprvý tohle video: „CO TOHLE KURVA JAKO BYLO???“ Banda autistickejch vagabundů někde na zahradě dělá neuvěřitelně pitomý věci do písničky, z který ale běhá mráz po zádech. Tohle sólo je klíčový v tom, jak naprosto nenuceně a jen tak jaksi mimochodem totálně přeřve a zazdí zbytek kapely. Dokonalý.

Feel The Pain

Další klíčová věc – ne nadarmo se dostala i na setlist Raketoplánu. Kytara začíná bezvadně kvílet už do zpěvu v čase 3.49, ale J jí definitivně povolí otěže až v čase 4.12, kdy ty rychlý pentličky ozdobí závěrečný dva akordy celý skladby jak na nějakým krásným karnevalu.

Don´t Pretend You Didn´t Know (sólo začíná v čase 3.40)

Řekl bych, že tohle není pro Dinosaur Jr. moc typická věc – dost to stojí na těch klávesách v pozadí. Což ale vůbec nevadí. Melancholie celý skladby podporuje ještě klavír, ale celý to získá naprosto úchvatnou dimenzi v čase 3.40, kdy se do J-ova vokálu prolne strašně, strašně, strašně smutná a zároveň strašně, strašně, strašně krásná kytara. Znova jen pár tónů, který kolísají tak nějak „kolem,“ ale vlastně přesně na těch správnejch místech. Je to dlouhý sólo, který nese celou písničku až do samýho závěru, ale během něj vlastně zapomenete na to, co bylo před tím, a je tu jen ta kytara a ta krásná melodie...