Silver Rocket

Kontroll: poslouchat jen prodlouženou míchou!

Töhötöm 18. 12. 2012

Tohle je pár slov o momentálně jedný z mejch nejoblíbenějších kapel, o Kontroll. Jsou to fajn kluci, hraje jim to jako svině a je s nima mimochodem dost zábava. Nehledejte v tom proboha žádnej hlubší smysl, je to jen záznam vzpomínek na jejich památný sety – pár jsem jich v poslední době viděl – a na chvíle při poslechu jejich nový desky Asfalt, kterou si už co nevidět poslechnete taky. Protože bacha, tohle je – jak říká Kupón – nejen dobrá kapela, tohle jsou sportovci.

(Tábor, FreeDim 2011): Tak, kluci to maj postavený, vlevo Vít, dva virbly pěkně vedle sebe, bicí jasně nesou známky toho, jak jim dává zabrat. Joži napravo, fousy trčej na všechny strany, krabičky v pohotovosti, vypadaj jako odložená sebevražedná bomba připravená na ráno, povědomě podivnej zesilovač propojenej ještě s kombem se na ty zvuky třese stejně jako já. Ráz, dva, tři, čtyři na činel – a jedeme! Nechávám to růst! Přísahám, tohle je HYMNA jako prase. Nechápu, jak můžou bečvárský kuci nastupovat na pažit, aniž by to sborově řvali na celej stadion. Představte si to, jak vtrhnou na hřiště za zvuků týhle skladby... tyvole, haka All Blacks se může jít schovat někam do hromady kiwi. Koukám kolem sebe, lidi se snažej zorientovat, ale neni úniku. VLASY. VOUSY. PRODLOUŽENÁ MÍCHA! To je podle mě ideální část těla, kudy vnímat tuhle kapelu!

A tak všechna mužstva, která hostovala v Barda del Medio, využívala situace k tomu, aby nechala odpočinout nejlepší hráče a vyzkoušela mladé kluky z dorosteneckých týmů. Beztak byl zápas od začátku prohraný. Rozhodčí Pérez přijížděl brzy, zdarma poobědval a pak, než se stačila naplnit první hodina utkání a tribuna stačila znervóznět, vyloučil nejlepšího hráče hostí a nařídil penaltu. Potom si šel pro demižon, a pokud hosté dostali slušný nářez, zdržel se i na taneční zábavu.

(Praha, Café na půl cesty, jaro 2012) Další situace, kterou už hodně let miluju: koncert na místě jako Půlka, žádný pódium, žádný velký PA v zádech, jednoduchý podmínky, publikum čítá celkem deset lidí plus pár ochmelků, zjevně akce trochu na hovno, ale kapely to často vyburcuje k famózním výkonům. Před koncertem vypukla bouřka, z který šel strach, jeden blesk snad praštil přímo do toho baráku. Pak to kluci z Kontroll rozjeli, postávali jsme s Oldou (Gnu/Lapa) u toho baru, kousíček od bubnů, upíjeli pivo, bavili se celej koncert sledováním Víti a vedli „bubenický“ kecy. Verdikt: Hraje tam blázen, ale fenomenální.

První půlhodina hry byla víceméně klidná. Hráli líp, ale stříleli z velké dálky a náš brankář Osorio, zvaný Řízek, nemohl takové góly pustit, protože by byly až moc nápadné a zlynčovali by nás stejně, ale za zbabělost. Potom nastřelili tyč a Bidlo Ramallo odkopl několik míčů na roh, aby si přišli dát svůj gól hlavou. Avšak toho dne neměli mušku ani štěstí. Dělali jsme co se dalo, abychom dostali balon do vlastní brány, ale nebylo nám přáno. ... Nakonec nám nedočkavý a čím dál nervóznější rozhodčí dva hráče vyloučil a pískl dvě penalty. První přelétla břevno, druhou trefili tyč.

 

(Kolín, začátek roku 2012) Tyhle obrazy nesouvisej s Kontroll na pódiu, ale s Kontroll jako promotérama, barmanama a duší společnosti. Kdo to zažil, ví, co myslim. Nemáte ten večer vůbec v úmyslu nasávat, ale NĚCO se mezi třetím pivem a prvním panákem zlomí (obvykle se to odehraje v objetí s jedním z těch kolohnátů), a pak už to nejde zastavit. Silně pochybuju o tom, že kluci za barem někdy vydělali nějaký peníze (já: „Vítí, tři rumy, vodku a becherovku, mám teda jen dvacku, ale kopnu to do sebe a jdu sehnat zbytek...“ Vít: „Háááá, to mi stačí, máš zaplaceno“), ale jsem si jistej, že štěstěna je na jejich straně a že legenda jménem Holubník se nadechuje k dalšímu velkolepýmu furiantství. Nejlepší flámy posledních let, kluci, díky za ně!

Skandál propukl pět minut před koncem. Bidlo Ramallo, vzteklý, že mu nadávají do buzerantů, nakopl vysoký míč a já jsem se rozběhl za couvajícího Giovanelliho. Vyskočili jsme současně, ale on mě chtěl dloubnout loktem, minul míč a spadl. ... Nebohý brankář nic nechápal. Nejenže spoluhráči nedokázali vstřelit gól, ale ještě na něj někdo útočí a uhýbá doleva, jakoby si otvíral střelecký úhel. ... Než jsem ho ležícího oběhl, zahlédl jsem jeho zděšenou tvář a uslyšel cosi nejspíš podobného mrtvolnému tichu šibeničních vrchů. Potom jsem jako rebel proti celému světu s nápřahem vystřelil, bodlem, a běžel slavit. Sprintoval jsem aspoň padesát metrů se vztyčenýma rukama, ale žádný spoluhráč mi nepřišel blahopřát.

 

(Batňovice, SRSS 2012) Další vzpomínka na celej život – v Batňovicích jsem se poměrně záhy trochu ožral, nějaká dobrá duše (vím, kdo to byl) mi nabídla několik koláčků ochucených neznámou bylinou, zbytek pak dokonal ten pochod se Záhořem přes pole v pražícím slunci. Nejdřív jsem myslel, že mi pukne hlava na tisíc kousků, pak že mi praskne žaludek, pak jsem si musel jít lehnout do auta, abych se nějak srovnal (díky Michale B. za Ibalgin, byls něco jako Ježíš v tu chvíli). Když jsem se po několika hodinách probral – jako zázrakem všechny potíže ustoupily – v altánu se zrovna chystali do akce Kontroll. A já před sebou viděl VELKOU kapelu, která VŠECHNO rozdrtila svým zvukem, nasazením, skvělou hudbou. Nikdy jsem je takhle nezažil (ano, možná v tom hrály určitou roli i zmíněný okolnosti). Ale ty lidi jim tam zobali z ruky, totálně! A navíc tahle kapela musela na stage Les angažovat dva šerpy, aby tam mohli donést to množství nápojů...

Pak propukl blázinec. ... Já utržil ránu do hlavy masérským kufříkem, který byl dřevěný, a když se otevřel, rozsypaly se z něj všechny lahvičky a lidi se jich zmocnili, aby nás mlátili jimi. Pětice místních policistů dorazila za půl hodiny, když už jsme měli polámané kosti a rozhodčí ležel ve spodkách svázaný v síti, kterou sundali z jedné branky.

 

(Praha, obchodní centrum Flóra) Další moje oblíbená věc od Kontroll je Lov. Ten riff odsejpá mimořádně příjemně, a do toho text, kterej mě nějak oslovuje, netušim proč, protože na myslivce seru. Obvykle si to zpívám s Pepim, ať jsem kde jsem, i na ulici se sluchátkama v uších (klasickej pouliční blázen). Nedávno jsem vstoupil do nákupního chrámu na Vinohradech a nepřítomně jdu kolem stánku nějaký banky, kde adept na budoucího miliardáře v nepadnoucím obleku začíná svojí kariéru ve světě financí prodejem nějakejch výhodnejch „produktů“. Jde s úsměvem ke mně, něco říká, já jsem mimo... a přistihuju se, že si místo odpovědi zrovna docela nahlas zpívám s Kontroll „POMAŽU SE KRVÍ!“ Prodejce dluhů s vyděšeným výrazem zbaběle ustupuje, hudba vítězí.

Když se v polovině cesty vzbudil Pérez, poznal mě a zeptal se, jak se jmenuju. Byl stále jen ve spodkách a na krku měl píšťalku jako nějakou medaili. ... „Uznal jste ten gól“ zeptal jsem se. „Jasně že uznal,“ odpověděl popuzeně a vypadalo to, že se zalkne. „Za co mě máte? Vy jste machýrek zbabělej, ale tohle byl gól jako kráva a já jsem spravedlivej chlap.“ „Děkuju,“ řekl jsem a podal mu ruku. Nedbal jí a ukázal si na vyražené zuby, „Vidíte to?“ zeptal se. „Tohle byl Sívoriho gól z ofsajdu. A teď se koukněte, kde je on a kde jsem já, Bůh nemá rád fotbal, hochu. Proto to v tomhle státě tak vypadá, pěkně z prdele.“

 

Jako hele, neváhejte s touhle deskou – za pár let ji budete shánět po eBayích a Discogs a zaplatíte za ní nehorázný peníze. Tady a teď se totiž píšou dějiny.

(Pro hnidopichy: autorem slov kurzivou je Osvaldo Soriano, tady je to v překladu Jana Mattuše z knihy Centrforvard – pro fanoušky argentinskýho fotbalu pochopitelně povinná četba.)