Vždycky to tak vyjde: s létem mám spojenou nějakou konkrétní desku. Ta deska nemusí ani nutně vyjít v létě, ale prostě se ke mně dostane v tomhle období. Město je o něco prázdnější, dny jsou dlouhý a teplý, a všechno plyne v takovým líným tempu. Seam, Pinback, Yo La Tengo... Každej rok si mně najde nějaký album, který zapadá do týhle atmosféry.A letos je to debutová deska Glorytellers, což je nová kapela Geoffa Fariny, zpěváka a kytaristy z Karate a Secret Stars. Bez mučení se přiznávám, že od Karate naprosto zbožňuju první tři desky, ale po „Bed Is In The Ocean“ to na mě byl místy moc velkej jazz, i když ta kapela byla pořád skvělá. O to příjemnější je šok: Glorytellers míří přímo na srdce! Kratší písničky, minimum Farinovejch kytarovejch sól a hlavně návrat nádhernejch melodií.
Tu klasickou jazzy náladu mají samozřejmě i Glorytellers, ale je to jen taková vzdálená vůně, ne ústřední motiv jejich zvuku. Je to znova strašně chytře vymyšlená muzika, ovšem při poslechu to nijak neobtěžuje, naopak. I ty složitější rytmický postupy a harmonický pletence působí neuvěřitelně přirozeně a přátelsky (v tomhle mi Glorytellers připomínají The Minutemen). Farina se zdá uvolněnější a spokojenější než kdy před tím, deska báječně hraje, muzika má neodolatelně posmutnělou atmosféru.Glorytellers se taky elegantně podařilo vyřešit takovej ten klasickej „ex-“ problém. Totiž že kapely bejvají hodnocený takřka výhradně na základě toho, jak si vedly a jak zněly předešlý slavný kapely zúčastněnějch členů. Farina se od zvuku Karate nesnaží nějak násilně odtrhnout a ukázat tak všem, že „už je někde jinde.“ Ne. Glorytellers plynule vycházejí z Karate, ale nenechávají se tím jakkoliv omezovat. Slyším tam třeba Calexico a nemůžu si pomoct – taky The Smiths. Farinovy složitý kytarový party mi totiž připomínají Johnnyho Marra: jeho linky taky na první poslech znějí až moc komplikovaně, ale pak vás najednou z ničeho nic ovine krásná melodie a všechno dává smysl.
Říkám si, koho takováhle kapela může dneska zajímat. Karate byli „divný“ a staromilsky znějící, i když byli na vrcholu popularity. A Glorytellers jsou ještě víc vzdálenější i nezávislýmu mainstreamu: tu krásu schovanou uvnitř nechávají dřímat v bezpečí a odhalí jí jen místy. A na první poslech už vůbec ne! Každopádně, Glorytellers hrajou 18. září na 007.Glorytellers: www.myspace.com/glorytelle…
