Silver Rocket

První deska Shellac - "At Action Park" byla zároveň první věci týhle kapely, kterou jsem slyšel. A i když to poprvý bylo z nějakejch empétrojek a vinyl jsem si koupil až pozdějc, když jsme s Čuníkem objednávali nějaký věci do tamizdatího obchodu, byl jsem z toho úplně štajf ("At Action Park" totiž Albini mástroval jenom na vinyl a na cédéčko se, v rámci svýho světonázoru, pochopitelně vykašlal...). V životě jsem neslyšel nic podobnýho, ani předtim, ani potom. Vlastně se mi to ani nelíbilo, ale nemoh jsem se od toho odtrhnout.


Hřbitov lodí v Alangu. Nebo Shellac At Action Park?

Od "My Black Ass" až po "Il Porno Star" je to pro mě uhrančivě nepochopitelný. Hrubá, neotesaná, brutálně nekompromisní hudba. Jako betonový skelety opuštěnejch, nedostavěnejch baráků. Ne, to je moc prázdný. Spíš jako ty zrezlý vraky, co je šroubovákama a kladivama rozebíraj indický chlapi na hřbitově lodí v Alangu. Děsivý a fascinující. MOCNÝ ve svý velikosti i potenciálním nebezpečí. Špinavý a zároveň kolosální. Repetitivní rytmy soustředěně a trpělivě nahlodávaj, rozebíraj a rozkládaj všechno co jim stojí v cestě. A do toho, když to nejmíň čekáte, zasazený vybroušený, vyšlechtěný klenoty. Refrén "The Admiral" je třeba věc, o který dodneška nevim, jak může v kontextu týhle desky fungovat. Takovejch míst je tam víc, aniž by to "At Action Park" nějak tříštilo. Právě naopak: tohle je učebnice konzistence, nejsevřenější deska nejsevřenější kapely na světě.


Zas se rejpe v magneťáku, syčák.

Albini ani nemusel natočit ty kvanta desek, abyste si o něm mohli říct, že ten chlap je génius. A nejsou to ani Big Black, ani Rapeman, ale právě Shellac a jejich debut, co dává v mejch očích Albinimu ten obrovskej kredit. Chlápek, co postaví takovouhle kapelu, najde takovejhle zvuk a nahraje s ní takovouhle desku... Skoro nemám slov. Kurva mazaná to je, tenhle Talián.