A nejde to ani jinak, v podstatě. Hledání osy, středu vně je marné. Ale bez obav, podstatné dostanete naservírováno až pod nos, respektive do uší. Musím říct poměrně vydatná porce. Koncentrovaná jako bujón v kostce s polívkovou lžící feferonek, tentokrát se opravdu neředilo. Vycházím-li z tohoto předpokladu, pak chápu, proč chybí emotivní úpěnlivost předchozích čtyřech desek, jejich kompoziční stavba, ale ne stále původní komplikovanost a vrstvení. Prostě tohle sousto není o nic méně intenzivní, jen trochu euforicky padlé, přiznaně „naživo“-koncertní, ohlušující, ale bez efektů, punk jako nesnesitelná metalová linka, anarchistický pamflet v těsném objetí mámy, která má strach o svojí rodinu a taky lásku a sílu k tomu, říkat věci nahlas. A mámy neproklamujou, prostě jenom nemůžou jinak. Už od úvodního (nepříjemného) 1:15 zvukového vstupu/13 3sekundových vstupů/ a navazující "1,000 000 Died To Make This Sound" je patrná rezignace na únosnou míru poslechu a v ruku ruce jdou striktně nekompromisní texty, ale pakliže budete hledat "balady" nevím zda nebude vaše snažení marné. Stejně jako odpověď na otázku, jestli už se konečně dotýkáte esence post-rocku / pojmy v souvislosti s GYBE a SMZ škodí zdraví. 
ALE! Nikdo vás tady naděje skutečně nezbaví, protože ve věci je jen váš dojem. A ačkoli je to třeba tvrdě řečeno, tyto tři dámy + čtyři gentlemani budou hrát ať už si nakrásně myslíme co chceme, protože naše analýzy a odpovědi jsou náš problém. Netlačí na pilu, jenže přišpendlí vás ke zdi, případně uzemní na prdel, bez úmyslu manipulovat, bez brutality, nikdo nám nic nepodsouvá. Je to jako rozhovor „já tě poslouchám pořád, i když mlčíš“. Doporučuji si pročíst texty, poslechnout desku jednou, x až mockrát a tady stojí za zmínku fakt, že skutečně vyplatí investovat do originálu (nejen dc++, emule atd), protože kdo se zajímá o tento ansámbl delší dobu, dobře ví, kolik úsilí a energie zaplatí.
Omlouvám se, že nejsem kritická, ale to pro mě osobně není absolutně ani dost dobře možné a taky počítám s následujícími mnohem erudovanějšími recenzemi od školených, školenějších potažmo profesionálních odborníků. Píšu o něčem, co mám moc/nejvíc ráda. Měla jsem tu čest vidět dva koncerty a tam už není co dodávat… pro skeptiky, kteří potřebují důkaz přesvědčivosti: čistá výzva, hozená rukavice. Takže tam (Paříž a Berlín) se moje ego pěkně rozplynulo a potřebný prostor vyplnila hudba. Zvláštní zážitek, Židi od narození čili s tradicí, anarchisti z přesvědčení, i aktivní pomoc a podpora spřátelených kapel okolo Constellation + Hotel2Tango,vynikající hudebníci, vegetariáni a v neposlední milí a laskaví lidé (se smyslem pro humor), kteří Vám nakonec při rozloučení podají ruku. 13 Blues for Thirteen Moons (2008)
1.-12. Untitled (1:15)
13. 1,000,000 Died To Make This Sound (14.43)
14. 13 Blues For Thirteen Moons (16:46)
15. Black Waters Blowed/Engine Broke Blues (13:08)
16. BlindBlindBlind (13.18)
Line-up:
Beckie: cello, voice
Efrim: guitar, organ, vocals
Ian: guitar, voice
Jessica: violin, voice
Eric: drums, voice
Sophie: violin, voice
Thierry: contrabass, voice
P.S. vytvořeno ve víceméně původní sestavě, jen bicí obstarává místo Scotta Levine Gilmora (zakládající člen Black Ox Orkestar) Eric Craven
web: www.tra-la-la-band.com/
