Silver Rocket

Misionář

Při zadání tohodle hesla do wikipedie se napřed na příslušný stránce zjeví odkaz Možná hledáte Misionářská pozice. Tam se dočtete, že to označení vzniklo vlastně omylem, když si domorodci dělali legraci z jednotvárnosti sexu bílých blablabla… Takže slepá ulička. Po návratu k původnímu předmětu hledání už se ale dá souhlasit, že Misionář je označení pro propagátora nějakého náboženství či hlasatele jeho idejí, který působí na lidi jiného či žádného vyznání, aby je pro toto náboženství získal. …Zároveň je ale třeba pamatovat, že zejména na přelomu středověku a novověku byly misijní výpravy často kombinovány s výpravami dobyvačnými.

Letos 20. října došlo k nečekaný události v divokým kraji středních Čech, konkrétně v kdysi civilizovaný, ale postupem času notně zpustlý oblasti zvaný Dobříš. Nedávno se do města přestěhoval pan Z.N. aka Nezdeněk (takto přesvědčenej člen podzemního bratrstva, jehož je celý ÚV vlastně jen špičkou ledovce a mediálně přijatelnou maskou pro establišment a jeho poskoky) s rozhodnutím něco s tím tristním stavem udělat. Po několika měsících oťukávání místních podmínek přikročil k zásadní akci. Některý z Vás zaregistrovali pozvánku na vernisáž fotografií s názvem Zpětná pasáž v kavárně Velbloud v Dobříši - a kdo ve stanovenej den a hodinu nebyl na místě, notně prohloupil. Mohl totiž vidět a slyšet misionářskou práci v reálu!

Kolem šestý se na místě začaly scházet různý existence všemožnýho zevnějšku, věku a pohlaví, včetně osazenstva stolu v rohu, který dělalo jako že slaví narozeniny a ještě k tomu anglicky. Následně dorazil Mistr a po uvítacím drinku, kterej mu sličná barmanka přinesla po objednávce „Jako vždycky!“ se rozjelo neuvěřitelný představení. Nezdeněk přes příjemný, ale zároveň sebevědomý přivítání naťuknul zlehka kapely, focení, trochu historie a pak se začal věnovat fenoménu DIY ve vztahu k jednotlivci a společnosti; a taky Silver Rocket. Na rozdíl od tý báby v rohu jsem si na manžetu nic nepsal, takže tady nebudu papouškovat, co přesně guru hlásil. Můžu ale říct, že to ve mně zanechalo hlubokej dojem. Tak jako některý koncerty prostě odkejváš, tak v duchu jsem kejval celou dobu, co mluvil, nebo spíš vyprávěl s přehledem Wyatta Earpa o Tombstone. Mezitím se domorodci začli dohadovat, kdo si koupí kytaru a kdo foťák a pak se vrhali se na web, aby si dál rozšířili obzory o tý naznačený tvrdý, ale svobodný věci. Spolu se Seifertovou řečí na sjezdu spisovatelů to byl nepochybně nejlepší projev, jakej kdy Dobříš zažila.


Mistr v pozici misionáře

Černobílejch fotek samotnejch není k vidění moc, o to víc ale vyniká jejich síla, navíc jsou opatřený popiskem ve formě textu skladby, kterou zachycená kapela hraje (jestli aktuálně při pořízení fotky jsem se Mistra neptal, máte možnost). Ti kdo nebyli na vernisáži zůstanou sice ochuzený o vynikající původní průvodní slovo, pokud ale budou mít zájem se při návštěvě Velblouda setkat u kafe s autorem, určitě nad tématem můžou podiskutovat, opít se, případně poprat nebo pozvracet, navíc pěšky domů je to osum minut. Jak aspoň tvrdí místní intelektuálky, který o jednotvárnosti nic neříkaj. Dobývání Dobříše už začalo, přátelé.