Unsane, Unsane, Unsane, Unsane.
Aby bylo jasno – vyhrazuju si právo bejt jedním z hlavních fanatiků, pokud jde o naprosto nekritický a slepý zbožňování týhle geniální kapely (spolu s podobně postiženejma magorama z Lyssy, ÚV SRR, Gnu a zástupem Bugrrů, NeZdeňků, Jobů, Weissů, Torrů a vůbec vás všech, který máte to „hudební“ vnímání posunutý… jinam). A protože můžu novinku Unsane srovnat se vším, co kdy tyhle blázni vydali a protože jsem nadšenej badatel, můžete tohle brát jako dost zásadní informaci: "Visqueen" je jedna ze tří nejlepších desek Unsane vůbec. Nekecám. Ano. Osobně vám dám prachy ze svýho, jestli si tu desku koupíte a nebude se vám líbit.Ano, ano, ano, ano.
Ty vole, je to STRAŠNÁ síla, fakt. Už jsem to někde četl a je pravda, že to je o něco pomalejší než třeba „Occupational Hazard“, ale o to je to právě víc heavy. Kytarista a zpěvák Chris Spencer mluvil při svý poslední návštěvě Prahy s nelíčeným nadšením o Blackfire Revelation a na desce je to trošičku znát – ty riffy jsou jakoby víc blues, ale samozřejmě nakrájený tím typickým Unsane způsobem, zlomený v kole a hozený pod jedoucí soupravu metra… Když Unsane vydali před dvěma lety „Blood Run“, říkal jsem si: „Fajn, hodně dobrá deska. Teď už si asi budou pořád udržovat tuhle vysokou úroveň.“ Ale v životě by mě nenapadlo, že „Visqueen“ bude taková pecka. Je to v jistým smyslu nový vykročení. Kde to skončí? This Stops At The River!!!Unsane, Unsane, Unsane, Unsane!!!
